Zce­la na za­čá­tek — ne­tu­ším, oč až tak jde. Ni­kdy jsem u da­né­ho pa­mát­ní­ku ne­byl a při­znám se, že jsem ani ne­vě­děl, že ně­co ta­ko­vé­ho exis­tu­je. Co mě však troš­ku (jsem dost fleg­ma­tik, i když si oko­lí mys­lí ně­co ji­né­ho) vy­to­či­lo, že ho cca rok^[1]Zdroj in­for­ma­cí: http://​www​.ces​ka​te​le​vi​ze​.cz/​c​t​2​4​/​r​e​g​i​o​n​y​/​2​8​8​5​8​3​-​v​-​c​e​r​v​n​u​-​h​o​-​o​d​h​a​l​i​l​i​-​t​e​d​-​m​a​-​o​k​r​i​d​l​e​n​y​-​l​e​v​-​z​-​k​l​a​r​o​v​a​-​z​m​i​z​et/ od po­sta­ve­ní zmí­ně­né so­chy ho chtě­jí odstranit.

Jak píšu vý­še, ne­tu­ším, ja­ké jsou ohled­ně umís­tě­ní so­chy tře­ba vy­hláš­ky v Pra­ze, nicmé­ně o to ta­dy nejde. Na pro­blém se dá dí­vat dvě­ma po­hle­dy — kaž­dý ve­de na ji­né vyústění.

Z po­hle­du so­chu umisťujících

Jsou to blb­ci, ti z měs­ta, že nám tu so­chu chtě­jí dát pryč. My ji sem z Lon­dý­na při­ve­ze­me, na­víc ja­ko dar — a oni si mys­lí, že nám ji se­be­rou. To je nehorázné!

Z po­hle­du města

Na so­chu ta­dy ne­ní sta­veb­ní po­vo­le­ní; po­kud bychom ta­dy so­chu po­vo­li­li, mohl by vznik­nout pre­ce­dens, že lze ná­hod­ně umis­ťo­vat so­chy kde­ko­liv ve měs­tě. A kdy­by to ne, mohl by kdo­ko­liv při­jít a ří­ci „jak to, že oni so­chu mo­hou mít a my ne?”

Z vlast­ní­ho ne­za­in­te­re­so­va­né­ho pohledu

Mys­lím si, že obě stra­ny udě­la­ly po­měr­ně zá­sad­ní chy­bu. Stra­na umis­ťu­jí­cích si ne­zjis­ti­la vše po­třeb­né a so­chu umís­ti­la prak­tic­ky bez po­třeb­ných do­ku­men­tů. Zá­ko­ny a vy­hláš­ky se pros­tě mu­sí do­dr­žo­vat a je špat­né, byť i když jde o dar, aby se zá­kon po­ru­šo­val. Na dru­hé stra­ně měs­to (či ob­last) udě­la­la zá­sad­ní chy­bu, že o tom ješ­tě před po­sta­ve­ním so­chy, o kte­rém po­měr­ně do­pře­du vě­dě­lo, prá­vě umis­ťu­jí­cí ne­u­po­zor­ni­lo, že ně­co dě­la­jí špat­ně. Ne­chat po­sta­vit so­chu a pak ji zbou­rat, to je hloupost a kocourkov.

Ja­ké je správ­né vy­ús­tě­ní, to vě­ru ne­tu­ším. Z lid­ské­ho hle­dis­ka je správ­né, aby zde so­cha, kte­rá při­po­mí­ná hri­di­ny, kte­ré na­mís­to po­chval ko­mu­nis­tic­ké kur­vy, te­dy na­ši vlast­ní li­dé ty­to hr­di­ny ješ­tě uvěz­ni­li a tý­ra­li, stá­la. Je správ­né, že se to­to při­po­mí­ná, ne­boť po­kud za­po­me­ne­me na vlast­ní his­to­rii, mů­že se leh­ko stát, že ji bu­de­me — a to včet­ně všech roz­to­mi­lých i ne­roz­to­mi­lých chyb — opakovat.

Na dru­hou stra­nu — sa­mot­né­mu by se mi ne­lí­bi­lo, kdy­bych si chtěl na­pří­klad na svém po­zem­ku po­sta­vit ba­rák a 10 let mi v tom úřa­dy brá­ni­ly. Pro­dám po­ze­mek a za mě­síc tam bu­de stát ba­rák. Před­stav­te si, jak by vám bylo.

Přes to všech­no se při­klá­ním — ne však ul­ti­mát­ně — na stra­nu umis­ťu­jí­cích a ne na stra­nu měs­ta. Zá­ko­ny jsou nut­ny do­dr­žo­vat, to be­ze­spo­ru, ale mo­rál­ka a sluš­nost by mě­ly stát nad zá­ko­ny, ty by je mě­ly pou­ze usměr­ňo­vat tam, kde by moh­lo do­jít k ně­ja­ké­mu spo­ru. Ne­tvr­dím, že bych si přál, aby by­ly zá­ko­ny po­ru­še­ny, ale mys­lím si, že po­kud už „je ho­to­vo” a po­chy­be­no je oči­vid­ně na obou stra­nách, ne­mě­lo by se při­stu­po­vat k dras­tic­kým ře­še­ním, ale pros­tě „to ne­chat být”.

Ne­vím, jak to tam vy­pa­dá — ni­kdy jsem tam ne­byl, ale ze­ptám se takto:

• Pře­ká­ží tam ta so­cha? (Např. že sto­jí v silnici)
• Způ­so­bu­je tam ně­ja­ké ne­bez­pe­čí? (Např. dopravní)
• Sto­jí to měs­to ně­ja­ké vel­ké ná­kla­dy, že tam sto­jí? (Např. že se o so­chu mu­sí sta­rat a kaž­dý mě­síc ji na­tí­rat, aby se nerozpadla)

Po­kud se na všech­ny ty­to otáz­ky dá od­po­vě­dět NE, po­tom mys­lím, že už je po­sta­ve­no a by­lo by špat­né s tím ně­co dě­lat. Dě­lat se s tím moh­lo ně­co před tím, než se za­ča­lo, teď už je pozdě.

V do­bě, co je da­le­ko men­ší měs­to než je Pra­ha schop­no utra­tit 950 mi­li­o­nů Ko­run za di­va­dlo, kte­ré ne­po­tře­bu­je, si mys­lím, že so­cha, kte­rá na­víc pů­so­bí dob­ře a má (dle mé­ho) po­zi­tiv­ní vliv na li­di v oko­lí, je ja­ká­ko­liv ak­ce ve­dou­cí ke zni­če­ní ta­ko­vé so­chy špat­ná. Ne­vím, jest­li exis­tu­je mož­nost so­chu pře­su­nout, ale po­kud ano — proč ne. Ale ni­čit? To je bar­bar­ství. A s ta­ko­vý­mi lid­mi já žít v jed­nom stá­tě oprav­du ne­chci — i když co mi zbý­vá, už žiji.