Te­nhle člá­nek je o tom, jak se nám spo­leč­nost (opět), roz­dě­li­la na dva ne­smi­ři­tel­né tá­bo­ry. Je­den sou­čas­nou ší­ří­cí se ná­ka­zu no­vou ver­zí co­ro­na­vi­ru zleh­ču­je, s tím, že běž­ná chřip­ka je hor­ší. Ne­ní. A ten dru­hý pa­ni­ka­ří, vi­dí mo­ro­vou rá­nu, kte­rá vy­hu­bí po­lo­vi­nu pla­ne­ty, sku­pu­je tu­ny po­tra­vin (kte­ré mu do­ma ve spí­ži pro­jdou a ja­ko správ­ný spo­ři­vý ma­lo­měš­ťák je sa­mo­zřej­mě sní, aby ne­při­šly vni­več, což mu způ­so­bí hor­ší zdra­vot­ní kom­pli­ka­ce, než vi­rus sa­mot­ný) a vů­bec dělá,že to je nej­hor­ší ka­ta­stro­fa, kte­rá svět po­tka­la od dru­hé svě­to­vé vál­ky. Není.

Te­dy ně­jak s ro­zu­mem. Prav­du ne­má ani je­den ze zmí­ně­ných tá­bo­rů, a ta mrš­ka je, jak už to bý­vá (a můj ko­le­ga spo­lu­ad­min tu vě­tu vy­lo­že­ně ne­sná­ší), ně­kde upro­střed. Roz­hod­ně bych co­ro­na­vi­rus ne­pod­ce­ňo­val, před­cho­zí ver­ze mě­ly le­ta­li­tu po­měr­ně vy­so­kou, SARS ko­lem 10%, MERS až ko­lem 50%. U obou před­cho­zích epi­de­mií co­ro­na­vi­ru však ne­do­šlo k ma­so­věj­ší­mu roz­ší­ře­ní, po­čty na­ka­že­ných by­ly mi­lo­srd­ně níz­ké. Sou­čas­ný Co­viD-19 do­sa­hu­je vý­raz­něj­ší­ho roz­ší­ře­ní, le­ta­li­ta se za­tím po­hy­bu­je oko­lo 3%. Pro srov­ná­ní, běž­ná se­zón­ní chřip­ka má smrt­nost ko­lem 2%. Dluž­no však po­dotknout, že chřip­ka je u nás da­le­ko roz­ší­ře­něj­ší, a bu­de­me-li se po­hy­bo­vat v ab­so­lut­ních čís­lech, po­čet obě­tí chřip­ky da­le­ce pře­sa­hu­je hroz­bu co­ro­na­vi­ru. Do­dá­vám ale — za­tím. Za­tím se nám co­ro­na­vi­rus moc ne­roz­ší­řil, ak­tu­ál­ně má­me 21 na­ka­že­ných.  a za­tím ne­má­me žád­né obě­ti. Dost zá­le­ží na de­mo­gra­fic­ké ma­pě spo­leč­nos­ti, ná­ka­za je ne­bez­peč­něj­ší pro oso­by s osla­be­nou imu­ni­tou. V Itá­lii za­tím vy­chá­zí sta­tis­ti­ky hor­ší než v Čí­ně, kde epi­de­mie vypukla.

Ně­ja­ké shr­nu­tí te­dy? Ne, ne­ní to hra, a ne­ní to rý­mič­ka. Ne­ní ale dů­vo­du k pa­ni­ce. Ne­ní dů­vo­du k ra­bo­vá­ní ob­cho­dů a bu­do­vá­ní pro­ti­ja­der­né­ho kry­tu. Mě­li bychom do­dr­žo­vat stan­dard­ní, a mož­ná tro­chu ze­sí­le­né hy­gi­e­nic­ké ná­va­ky. Mýt si ru­ce, zejmé­na po ces­tě hro­mad­ný­mi ces­tov­ní­mi pro­střed­ky, ma­ni­pu­la­ci s pe­ně­zi a po­dob­ně. Po­u­žít tře­ba des­in­fekč­ní gel, na ru­ce.. Na dru­hou stra­nu, bychom ta­to pra­vi­dla mě­li do­dr­žo­vat i kvů­li chřip­ce, mož­ná, že by po­čty mrtvých u chřip­ky by­ly ta­ké niž­ší. Asi nej­dů­le­ži­těj­ší je za­cho­vat si zdra­vý ro­zum a chlad­nou hla­vu, ne­pa­ni­ka­řit (jak ří­kal je­den z mých uči­te­lů, nej­hor­ší smrt je z vy­pla­še­ní), ani zby­teč­ně leh­ko­my­sl­ně ne­ris­ko­vat. I když ná­ka­za ani zda­le­ka ne­mu­sí být smr­tel­ná, proč si o ni ří­kat. Prostě.…tak ně­jak nor­mál­ně, no.

Ne­vý­slov­ně mě vy­tá­čí li­dé, kte­ří jsou schop­ni tvr­dit, že mi­li­o­ná­ři jsou hajzlo­vé, pro­to­že ne­dě­la­jí nic a ma­jí vše co chtě­jí. Ten­to po­hled je na­víc už od­ma­lič­ka v dě­tech za­ko­ván z čes­kých i ne­čes­kých po­há­dek, kdy bez vý­jim­ky ti, co jsou bo­ha­tí, jsou pros­tě špat­ní a prin­cez­nu do­sta­ne ten, kdo má prd a čas­to je tře­ba ješ­tě lí­ný ne­bo ně­jak potrhlý.

Sa­mo­zřej­mě bych mohl psát, že exis­tu­jí mi­li­o­ná­ři, kte­ří svůj ma­je­tek ma­jí dě­dic­tvím^[1]mo­hou snad za to? či ně­ja­kou ne­ka­los­tí, nicmé­ně vě­řím, že ten­to blog je na­psán pro in­te­li­gent­ní li­di a ta­ko­vé po­znám­ky s oči­vid­ným kon­sta­to­vá­ním si mo­hu odpustit.

Bill Ga­tes totiž — ať je ja­ký­ko­liv — mů­že nic ne­dě­lat a při­tom vy­dě­lá­vat, pro­to­že když byl mla­dý, ris­ko­val vše — prak­tic­ky svůj ži­vot, ka­ri­é­ru a co­ko­liv do myš­len­ky, kte­rá by­la zpr­vu do­kon­ce zavrhovaná.

Tak­že teď mů­že se­dět do­ma a ne­dě­lat nic, ale ne­ní to tak, že ni­kdy nic ne­dě­lal, jen to, co udě­lal, udě­lal dob­ře a teď už nic dě­lat ne­mu­sí. To­hle asi vět­ši­na li­dí ne­chá­pe; pe­ní­ze pros­tě dě­la­jí pe­ní­ze. Po­kud jich má­te hro­ma­du, in­ves­tu­je­te a když ne­in­ves­tu­je­te do špat­ných vě­cí^[2]což chce umět, má­te vlast­ně vy­hrá­no. Pa­siv­ní pří­jem je do­ma a mů­že­te ne­dě­lat nic, přes­ně tak, jak tvrdíte.

Ale chá­pu, že jed­no­duš­ší je ří­ci, že ne­dě­la­jí nic a v hos­po­dě se po­plá­cá­vat po zá­dech, jak jste jim to na­tře­li. Trubci.