An­gélique Bou­chard, 11. čer­ven­ce 2026
Pře­klad fran­couz­ské­ho orig­ná­lu: Ori­gi­nál­ní člá­nek [FR]

Film Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te re­ži­sé­ra Uweho Bol­la s Ar­mi­em Ha­m­me­rem v hlav­ní ro­li se bě­hem ně­ko­li­ka dní pro­mě­nil v mi­mo­řád­ně dis­ku­to­va­ný kul­tur­ní fe­no­mén. Po uve­de­ní v Ev­ro­pě rych­le vy­stou­pal na před­ní příč­ky ame­ric­kých žeb­říč­ků Ama­zo­nu a roz­pou­tal spor, kte­rý svou vy­hro­ce­nos­tí od­po­ví­dá té­ma­tu sa­mot­né­ho fil­mu. Je­ho hr­di­nou je Ame­ri­čan ži­jí­cí v Ev­ro­pě, kte­rý ztra­tí dů­vě­ru ve stát a roz­hod­ne se vzít spra­ve­dl­nost do vlast­ních ru­kou. Za­čne vy­hle­dá­vat a li­kvi­do­vat pa­cha­te­le z řad mi­gran­tů, pro­to­že úřa­dy pod­le něj ne­do­ká­žou kri­mi­na­li­tu spo­je­nou s ma­so­vou mi­gra­cí zvládnout.

Dvě re­cen­ze vy­da­né téměř sou­čas­ně dob­ře uka­zu­jí, jak hlu­bo­ká pro­past dnes v po­hle­du na po­dob­ná té­ma­ta exis­tu­je. Jed­na stra­na ve fil­mu vi­dí hrubé, mís­ty pře­hna­né, přes­to po­třeb­né zr­ca­dlo ev­rop­ské re­a­li­ty. Dru­há v něm na­chá­zí pře­de­vším ra­sis­mus, xe­no­fo­bii a cy­nic­ké vy­u­ží­vá­ní spo­le­čen­ských obav. Spor se pro­to rych­le vzdá­lil běž­né de­ba­tě o kva­li­tě scé­ná­ře, re­žii ne­bo he­rec­kých vý­ko­nech. V je­ho stře­du sto­jí sa­mot­ná otáz­ka, zda lze ote­vře­ně mlu­vit o kri­mi­na­li­tě sou­vi­se­jí­cí s ma­so­vou mi­gra­cí, aniž by byl kaž­dý ta­ko­vý po­kus pře­dem ozna­čen za mo­rál­ně nepřijatelný.

Po­pí­rá­ní ve jmé­nu morálky

Todd Gil­christ ve své re­cen­zi pro ča­so­pis Va­ri­e­ty při­stu­pu­je k fil­mu s ne­skrý­va­ným od­po­rem. Ozna­ču­je jej za „mo­rál­ně zkra­cho­va­lý“, „bez zájmu o hlub­ší sou­vis­los­ti“, „vy­ko­řisťu­jí­cí“ a „ne­zod­po­věd­ný“. Hlav­ní­mu hr­di­no­vi vy­čí­tá xe­no­fo­bii, po­cit nad­řa­ze­nos­ti a sa­mo­li­bé mo­no­lo­gy o spo­le­čen­ských dů­sled­cích kri­mi­na­li­ty. Va­dí mu ta­ké, že San­ders při pro­ná­sle­do­vá­ní „kri­mi­nál­ních mi­gran­tů“ pů­so­bí pří­liš schop­ně a že film ne­po­sky­tu­je do­sta­teč­ně jas­ný mo­rál­ní od­stup od je­ho jednání.

Zvlášt­ní po­zor­nost Gil­christ vě­nu­je scé­nám, v nichž ro­di­če za­hra­nič­ní­ho pů­vo­du ob­ha­ju­jí své­ho sy­na ob­vi­ně­né­ho ze zná­sil­ně­ní a do­vo­lá­va­jí se při­tom „ko­rán­ských hod­not“. Prá­vě zde pod­le něj film pře­kra­ču­je hra­ni­ci me­zi pro­vo­ka­cí a ne­zod­po­věd­ným při­ži­vo­vá­ním před­sud­ků. Bol­lův sní­mek pod­le té­to re­cen­ze ne­po­sky­tu­je pro­stor pro po­chyb­nos­ti, šir­ší kon­text ani sku­teč­nou dis­ku­si. Vy­u­ží­vá strach, hněv a tou­hu po od­pla­tě, při­čemž ná­si­lí sa­mozva­né­ho msti­te­le po­dá­vá ja­ko účin­nou od­po­věď na pro­blémy, kte­ré de­mo­kra­tic­ká spo­leč­nost ře­ší pro­střed­nic­tvím práva.

Umě­lec­ké vý­hra­dy vů­či fil­mu ma­jí své opod­stat­ně­ní. Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te je níz­ko­roz­počto­vá pro­duk­ce, na níž jsou ome­ze­né pro­střed­ky čas­to vi­dět. Scé­nář mís­ty při­po­mí­ná po­li­tic­ký pam­flet, po­sta­vy mlu­ví spí­še v te­zích než ja­ko sku­teč­ní li­dé a řa­da scén by­la vy­tvo­ře­na pře­de­vším pro­to, aby di­vá­ko­vi pře­da­la kon­krét­ní sdě­le­ní. Gil­chris­to­va re­cen­ze však za­chá­zí dál. Z je­jí­ho tó­nu vy­plý­vá, že za pro­ble­ma­tic­ké po­va­žu­je už sa­mot­né spo­jo­vá­ní ma­so­vé mi­gra­ce s kri­mi­na­li­tou a se­lhá­vá­ním ev­rop­ských institucí.

Za­stán­ci fil­mu prá­vě v tom­to po­sto­ji vi­dí ukáz­ku šir­ší­ho spo­le­čen­ské­ho pro­blé­mu. Tvr­dí, že mi­li­o­ny Ev­ro­pa­nů ma­jí s ná­sled­ky ne­zvlád­nu­té mi­gra­ce pří­mou zku­še­nost, za­tím­co znač­ná část mé­dií a kul­tur­ní­ho pro­stře­dí tu­to zku­še­nost zleh­ču­je, ob­chá­zí ne­bo za­sa­zu­je do ja­zy­ka, v němž se od­po­věd­nost vždy pře­sou­vá ji­nam. Kri­ti­ka fil­mu pak pod­le nich ne­vy­chá­zí pou­ze z je­ho zpra­co­vá­ní. Mno­hem sil­něj­ší od­por vy­vo­lá­vá ocho­ta vy­slo­vit vě­ci, kte­ré se v za­ve­de­ném kul­tur­ním pro­sto­ru ob­vykle for­mu­lu­jí pod­stat­ně opatrněji.

Za­ká­za­ná katarze

John Nol­te z webu Bre­it­bart čte Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te z přes­ně opač­né po­zi­ce. Oce­ňu­je je­ho sy­ro­vost, pří­mo­ča­rost a ne­o­cho­tu omlou­vat se za vlast­ní té­ma. Sou­čas­ná ma­in­stre­a­mo­vá ki­ne­ma­to­gra­fie pod­le něj po­dob­ný pří­běh na­bíd­nout ne­do­ká­že, pro­to­že vel­ká stu­dia, kri­ti­ci i kul­tur­ní in­sti­tu­ce se obá­va­jí ote­vře­ně mlu­vit o dů­sled­cích ma­so­vé mi­gra­ce. Bol­lův film jim pro­to vstu­pu­je na úze­mí, kte­ré by­lo dlou­ho vy­hra­ze­no pou­ze vel­mi opa­tr­ným, mo­rál­ně pře­dem za­rá­mo­va­ným příběhům.

Nol­te upo­zor­ňu­je na způ­sob, ja­kým je vy­sta­vě­na hlav­ní po­sta­va. Mi­cha­el San­ders ne­ní muž zlo­me­ný osob­ní tragé­dií, kte­rý by pá­t­ral po kon­krét­ním člo­vě­ku od­po­věd­ném za smrt je­ho ro­di­ny. Zlo­či­ny, pro­ti nimž bo­ju­je, se ho pří­mo ne­do­tk­ly. Je­ho mo­ti­va­ce vy­chá­zí z pře­svěd­če­ní, že ev­rop­ské stá­ty vě­do­mě při­ja­ly mi­li­o­ny li­dí z pro­stře­dí s hod­no­ta­mi ne­slu­či­tel­ný­mi s hos­ti­tel­ský­mi spo­leč­nost­mi a ná­sled­ně od­mít­ly če­lit dů­sled­kům to­ho­to roz­hod­nu­tí. San­ders jed­ná ve chví­li, kdy pod­le něj se­lha­la po­li­cie, sou­dy i po­li­tic­ká reprezentace.

Nol­te při­po­mí­ná sku­teč­né pří­pa­dy sku­pi­no­vých zná­sil­ně­ní pácha­ných mi­gran­ty, opa­ko­va­né pro­pouš­tě­ní ná­sil­ných pa­cha­te­lů a si­tu­a­ce, kdy by­la sna­ha o in­te­gra­ci po­sta­ve­na nad bez­peč­nost obě­tí. Zmi­ňu­je ta­ké at­mo­sfé­ru v ně­kte­rých ev­rop­ských měs­tech, kde se že­ny a mla­dé dív­ky za­ča­ly vy­hý­bat ur­či­tým mís­tům ne­bo ve­řej­ným ak­cím. Pod­le je­ho vý­kla­du film ty­to oba­vy ne­vy­tvá­ří. Vy­chá­zí z frustra­ce, kte­rá již exis­tu­je a kte­rou znač­ná část spo­leč­nos­ti po­va­žu­je za dlou­ho­do­bě přehlíženou.

Ob­vi­ně­ní z ra­sis­mu pro­to Nol­te od­mí­tá. Kri­mi­na­li­ta pod­le něj zů­stá­vá kri­mi­na­li­tou bez ohle­du na pů­vod pa­cha­te­le a je­jí po­jme­no­vá­ní nelze au­to­ma­tic­ky vy­dá­vat za útok na ce­lou et­nic­kou ne­bo ná­bo­žen­skou sku­pi­nu. Pro­blém vi­dí v pro­stře­dí, kde se ote­vře­ná de­ba­ta o kon­krét­ních pří­pa­dech sta­la na­to­lik ob­tíž­nou, že kaž­dý, kdo je pro­po­jí s mi­grač­ní po­li­ti­kou, ris­ku­je oka­mži­té mo­rál­ní odsouzení.

Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te na­bí­zí di­vá­kům ka­tar­zi, kte­rou vel­ká stu­dia dlou­ho­do­bě ne­po­sky­tu­jí. Pa­cha­te­lé ve fil­mu ne­na­chá­ze­jí úto­čiš­tě v práv­ních me­ze­rách, zdlou­ha­vých ří­ze­ních ani in­sti­tu­ci­o­nál­ní opa­tr­nos­ti. San­ders je vy­pá­t­rá a po­tres­tá. Ta­ko­vý po­stup sa­mo­zřej­mě ne­mů­že slou­žit ja­ko mo­del fun­go­vá­ní sku­teč­né spo­leč­nos­ti, je­ho při­taž­li­vost však vy­růs­tá z po­ci­tu, že zá­kon­né in­sti­tu­ce pře­sta­ly pl­nit svou zá­klad­ní úlo­hu. Čím slab­ší je dů­vě­ra ve stát, tím sil­ně­ji na část pu­b­li­ka pů­so­bí pří­běh člo­vě­ka, kte­rý pře­sta­ne če­kat na ná­pra­vu shora.

Od­mí­tá­ní na­zý­vat vě­ci pra­vý­mi jmény

Roz­por me­zi obě­ma re­cen­ze­mi se jen čás­teč­ně tý­ká kva­li­ty fil­mu. Gil­christ a Nol­te se pře­de­vším ne­shod­nou na tom, ja­kým způ­so­bem lze o mi­gra­ci, ná­si­lí a od­po­věd­nos­ti stá­tu vů­bec mlu­vit. Pro Gil­chris­ta film pra­cu­je s ne­bez­peč­ný­mi ste­re­o­ty­py a pod­po­ru­je před­sta­vu, že ce­lé sku­pi­ny oby­va­tel před­sta­vu­jí hroz­bu. Nol­te v něm vi­dí od­po­věď na lé­ta tr­va­jí­cí opa­tr­nost, bě­hem níž by­la kon­krét­ní fak­ta pod­le něj pod­ři­zo­vá­na oba­vám z ob­vi­ně­ní z rasismu.

Film vy­chá­zí z pře­svěd­če­ní, že Ev­ro­pa spo­lu s vel­kým po­čtem pří­cho­zích při­ja­la ta­ké so­ci­ál­ní kon­flik­ty, ná­sil­né vzor­ce cho­vá­ní a hod­no­to­vé před­sta­vy, kte­ré se s míst­ní­mi spo­leč­nost­mi ob­tíž­ně slu­ču­jí. Tvr­dí rov­něž, že sou­dy, po­li­cie a po­li­tic­ká re­pre­zen­ta­ce čas­to re­a­gu­jí ne­jis­tě, pro­to­že kaž­dý tvrd­ší zá­sah mů­že být vy­klá­dán ja­ko dis­kri­mi­na­ce. Dů­sled­ky té­to opa­tr­nos­ti pak pod­le fil­mu ne­sou pře­de­vším obě­ti, za­tím­co pa­cha­te­lé tě­ží z vá­ha­vos­ti systému.

Prá­vě zde se na­chá­zí hlav­ní zdroj od­po­ru, kte­rý Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te vy­vo­lá­vá. Kri­ti­ci oče­ká­va­jí, že film po­dob­né te­ze zpo­chyb­ní, za­sa­dí je do šir­ší­ho kon­tex­tu ne­bo uká­že je­jich ne­bez­peč­né dů­sled­ky. Boll je však ne­chá­vá za­znít na­pl­no a hlav­ní po­sta­va je po­tvr­zu­je svým jed­ná­ním. Di­vák ne­do­stá­vá bez­peč­ný ná­vod, jak se od San­der­so­vých ná­zo­rů distan­co­vat. Film mu před­klá­dá svět, v němž stát­ní in­sti­tu­ce se­lha­ly a ná­si­lí se sta­lo po­sled­ním do­stup­ným prostředkem.

Pro část pu­b­li­ka je ta­ko­vý pří­stup ne­při­ja­tel­ný. Ji­ní v něm na­chá­ze­jí vzác­nou ocho­tu za­chy­tit hněv, kte­rý běž­ná po­li­tic­ká a kul­tur­ní pro­duk­ce pře­hlí­ží. De­ba­ta ko­lem fil­mu pro­to rych­le zís­ka­la vět­ší vý­znam než film sa­mot­ný. Uká­za­la, jak má­lo spo­leč­né­ho pro­sto­ru dnes zbý­vá me­zi lid­mi, kte­ří mlu­ví o ne­zvlád­nu­té mi­gra­ci ja­ko o bez­peč­nost­ní kri­zi, a tě­mi, kte­ří stej­ný ja­zyk po­va­žu­jí za pro­stře­dek dé­mo­ni­za­ce menšin.

Úspěch, s nímž se nepočítalo

John Nol­te vě­nu­je vel­kou po­zor­nost ta­ké ko­merč­ní­mu úspě­chu fil­mu. Roz­po­čet Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te se pod­le do­stup­ných od­ha­dů po­hy­bo­val me­zi 750 ti­sí­ci a pě­ti mi­li­o­ny do­la­rů. Od pre­mi­é­ry 19. červ­na měl film ce­lo­svě­to­vě utr­žit 67,3 mi­li­o­nu do­la­rů. Tím se při­blí­žil vý­sled­ku fil­mu Su­per­gi­rl, je­hož ce­lo­svě­to­vé trž­by mě­ly do­sáh­nout při­bliž­ně 68 mi­li­o­nů do­la­rů, přes­to­že sa­mot­ná pro­duk­ce stá­la ko­lem 200 mi­li­o­nů a dal­ší de­sít­ky mi­li­o­nů by­ly vy­na­lo­že­ny na propagaci.

Na Ama­zo­nu se Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te do­stal na prv­ní mís­to a na Ap­ple TV ob­sa­dil dru­hou příč­ku. Za fil­mem při­tom ne­stá­la roz­sáh­lá mar­ke­tingo­vá kam­paň, ja­kou běž­ně vy­u­ží­va­jí vel­ká holly­wo­od­ská stu­dia. Je­ho ší­ře­ní táh­ly so­ci­ál­ní sí­tě, do­po­ru­če­ní me­zi di­vá­ky a kon­tro­ver­ze ko­lem té­ma­tu. Vý­raz­ný po­díl na je­ho po­pu­la­ri­tě mě­lo ta­ké do­čas­né bez­plat­né zpří­stup­ně­ní na sí­ti X, kte­ré pod­po­řil Elon Musk.

Ta­ko­vý vý­sle­dek lze jen těž­ko vy­svět­lit sa­mot­nou fil­mo­vou kva­li­tou. Uwe Boll na­to­čil řa­du sním­ků, kte­ré kri­ti­ka při­ja­la vel­mi špat­ně, a Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te po ře­me­sl­né strán­ce ne­před­sta­vu­je zá­sad­ní ob­rat v je­ho ka­ri­é­ře. Po­zor­nost pu­b­li­ka při­ta­hu­je pře­de­vším té­ma a způ­sob je­ho po­dá­ní. Film dá­vá di­vá­kům mož­nost sle­do­vat pří­běh, v němž je pro­blém ma­so­vé mi­gra­ce před­sta­ven pří­mo, bez ob­vyk­lé­ho změk­čo­vá­ní a bez po­vin­né­ho ujiš­ťo­vá­ní, že kaž­dá kri­ti­ka mi­grač­ní po­li­ti­ky mu­sí být sou­čas­ně do­pro­vá­ze­na dlou­hou řa­dou omluv a vysvětlení.

Úspěch ta­ké uka­zu­je, že tra­dič­ní kul­tur­ní in­sti­tu­ce ztra­ti­ly část schop­nos­ti roz­ho­do­vat o tom, kte­rá dí­la zís­ka­jí vý­znam. Ješ­tě před ně­ko­li­ka le­ty by níz­ko­roz­počto­vý film s ne­pří­z­ni­vý­mi re­cen­ze­mi a bez sil­né­ho dis­tri­bu­to­ra prav­dě­po­dob­ně rych­le zmi­zel. So­ci­ál­ní sí­tě však umož­ni­ly, aby jej ob­je­vi­lo pu­b­li­kum, kte­ré se s je­ho po­hle­dem zto­tož­ňu­je a je ochot­né ší­řit jej dál bez pod­po­ry vel­kých médií.

Do­čas­ná do­stup­nost na sí­ti X ten­to pro­ces ješ­tě urych­li­la. Pů­vod­ně okra­jo­vý pro­jekt se do­stal do me­zi­ná­rod­ní de­ba­ty a za­čal fun­go­vat ja­ko sym­bol šir­ší­ho kul­tur­ní­ho kon­flik­tu. Pro jed­ny před­sta­vu­je ne­bez­peč­nou nor­ma­li­za­ci ná­si­lí a xe­no­fo­bie, pro dru­hé dů­kaz, že pu­b­li­kum už ne­chce při­jí­mat pou­ze pří­běhy schvá­le­né kul­tur­ní­mi elitami.

Ko­merč­ní vý­sle­dek sám o so­bě sa­mo­zřej­mě ne­po­tvr­zu­je prav­di­vost po­li­tic­ké­ho sdě­le­ní fil­mu. Uka­zu­je však, že po po­dob­ných pří­bě­zích exis­tu­je sku­teč­ná po­ptáv­ka. Znač­ná část pu­b­li­ka hle­dá tvor­bu, kte­rá se za­bý­vá té­ma­ty ve­řej­né bez­peč­nos­ti, mi­gra­ce a se­lhá­ní in­sti­tu­cí bez ob­vyk­lé­ho mo­ra­li­zu­jí­cí­ho rám­ce. Do­kon­ce i hrubý a ne­do­ko­na­lý film mů­že v ta­ko­vém pro­stře­dí zís­kat mi­mo­řád­nou ode­zvu, po­kud se do­tkne zku­še­nos­ti, kte­rou di­vá­ci po­va­žu­jí za přehlíženou.

Mi­cha­el San­ders ja­ko no­si­tel hněvu

Nol­te se po­drob­ně vě­nu­je ta­ké kon­struk­ci hlav­ní po­sta­vy. Mi­cha­el San­ders se li­ší od tra­dič­ních fil­mo­vých msti­te­lů zná­mých z ti­tu­lů ja­ko Drs­ný Har­ry ne­bo Přá­ní smr­ti. Je­ho pří­běh ne­za­čí­ná vraž­dou man­žel­ky, smr­tí dí­tě­te ani ji­nou osob­ní tragé­dií. Ni­kdo z pa­cha­te­lů, kte­ré pro­ná­sle­du­je, mu pří­mo ne­u­blí­žil. San­ders se roz­hod­ne jed­nat z ide­o­lo­gic­ké­ho pře­svěd­če­ní a z pře­svěd­če­ní, že je­ho oko­lí už ztra­ti­lo schop­nost brá­nit se.

Nol­te jej ozna­ču­je za „stroj na pře­dá­vá­ní po­sel­ství“. San­ders ne­pře­tr­ži­tě opa­ku­je, že li­dé se mu­sí pře­stat cho­vat ja­ko ov­ce a od­mít­nout po­li­ti­ku vlád, kte­ré pod­le něj obě­to­va­ly bez­peč­nost vlast­ních ob­ča­nů ve pro­spěch ma­so­vé mi­gra­ce. Je­ho mo­no­lo­gy jsou dlou­hé, chlad­né a čas­to zá­měr­ně pro­vo­ka­tiv­ní. Po­sta­va ne­po­u­ží­vá ja­zyk di­plo­ma­cie ani po­li­tic­ké opa­tr­nos­ti. Mlu­ví o „di­vo­ších z tře­tí­ho svě­ta“, o ko­lo­ni­za­ci Ev­ro­py a o vlá­dách, kte­ré se ak­tiv­ně po­dí­le­jí na na­hra­zo­vá­ní pů­vod­ní­ho obyvatelstva.

Tak­to na­psa­ný hr­di­na se ne­sna­ží zís­kat di­vá­ko­vu ná­klon­nost. Ve scé­ná­ři ne­na­jde­me ob­vyk­lé oka­mži­ky, kte­ré by mě­ly uká­zat je­ho las­ka­věj­ší strán­ku a vy­tvo­řit emo­ci­o­nál­ní pou­to. San­ders ne­pro­je­vu­je sou­cit, ne­pů­so­bí zra­ni­tel­ně a jen zříd­ka po­chy­bu­je. Je­ho úko­lem je ztě­les­nit hněv čás­ti spo­leč­nos­ti a do­vést je­ho lo­gi­ku až k ná­sil­ným důsledkům.

Jed­na ze scén jej ne­chá­vá hrát ne­bez­peč­nou hru s pro­ti­je­dou­cím au­to­mo­bi­lem. San­ders chce do­ká­zat, že li­dé ra­dě­ji ris­ku­jí smrt, než aby po­ru­ši­li na­u­če­ná pra­vi­dla. Jde o hru­bou a zá­měr­ně pře­hna­nou me­ta­fo­ru spo­leč­nos­ti, kte­rá pod­le něj sle­pě po­slou­chá au­to­ri­ty i ve chví­li, kdy ji po­sluš­nost ohrožuje.

Je­ho chlad má v pří­bě­hu přes­ný účel. San­ders ne­re­pre­zen­tu­je osob­ní bo­lest ani tou­hu po sou­kro­mé od­pla­tě. Za­stu­pu­je ko­lek­tiv­ní vztek li­dí, kte­ří ma­jí po­cit, že je vlast­ní stát opus­til. Pře­svěd­če­ní o in­sti­tu­ci­o­nál­ní zra­dě je pro je­ho po­sta­vu dů­le­ži­těj­ší než ja­ký­ko­li in­di­vi­du­ál­ní osud. Prá­vě dí­ky to­mu pů­so­bí ra­di­kál­ně­ji než běž­ní fil­mo­ví msti­te­lé a sou­čas­ně lé­pe pl­ní ro­li po­li­tic­ké­ho posla.

Ta­ko­vé po­je­tí má zjev­né sla­bi­ny. Po­sta­va čas­to při­po­mí­ná cho­dí­cí ma­ni­fest a je­jí di­a­lo­gy po­strá­da­jí při­ro­ze­nost. Zá­ro­veň však dá­vá fil­mu jas­nou identi­tu. San­ders ne­ní psy­cho­lo­gic­kou stu­dií člo­vě­ka, kte­ré­ho zlo­mi­la tragé­die. Je zo­sob­ně­ním spo­le­čen­ské­ho hně­vu, kte­rý se už ne­sna­ží pů­so­bit přijatelně.

„Batman z La­gos de Moreno“

Té­ma sa­mozva­né spra­ve­dl­nos­ti zís­ka­lo krát­ce po uve­de­ní fil­mu ne­če­ka­nou pa­ra­le­lu v Me­xi­ku. V ob­las­ti La­gos de Mo­re­no za­čal ano­nym­ní muž pře­zdí­va­ný „Batman z La­gos de Mo­re­no“ vy­hle­dá­vat zlo­dě­je mo­to­cy­klů. Po do­pa­de­ní je při­va­zo­val k elek­tric­kým slou­pům a ne­chá­val u nich vý­hrůž­né vzka­zy. Bě­hem ně­ko­li­ka dnů měl tím­to způ­so­bem zne­škod­nit nejmé­ně pět pachatelů.

Me­xic­ké úřa­dy za­há­ji­ly vy­šet­řo­vá­ní za­mě­ře­né na od­ha­le­ní je­ho to­tož­nos­ti. Je­ho jed­ná­ní mů­že být po­su­zo­vá­no ja­ko únos, ome­zo­vá­ní osob­ní svo­bo­dy a na­pa­de­ní. Li­dé, kte­rým by­ly mo­to­cy­kly od­ci­ze­ny, však pro­ti sa­mozva­né­mu stráž­ci od­mí­ta­li po­dat trest­ní ozná­me­ní. V je­jich očích vy­ko­nal prá­ci, kte­rou mě­la dáv­no od­vést policie.

Pří­pad se ode­hrál téměř sou­čas­ně s pre­mi­é­rou Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te a po­sky­tl fil­mu ak­tu­ál­ní kon­text. Sa­mozva­ná spra­ve­dl­nost se ob­je­vu­je pře­de­vším tam, kde li­dé pře­sta­nou vě­řit, že stát do­ká­že trest­nou čin­nost ře­šit. Pa­cha­tel, kte­rý se po­hy­bu­je mi­mo zá­kon, mů­že v ta­ko­vém pro­stře­dí zís­kat pod­po­ru ve­řej­nos­ti, pro­to­že je­ho či­ny pů­so­bí rych­le, vi­di­tel­ně a účin­ně­ji než běž­né in­sti­tu­ci­o­nál­ní postupy.

Ta­ko­vý vý­voj je pro spo­leč­nost ne­bez­peč­ný. Člo­věk jed­na­jí­cí bez soud­ní kon­t­ro­ly mů­že snad­no po­trestat ne­vin­né­ho, pře­kro­čit při­mě­ře­nou mí­ru sí­ly ne­bo pro­mě­nit osob­ní zášť ve fa­leš­nou spra­ve­dl­nost. Pod­po­ra, kte­rou po­dob­né po­sta­vy zís­ká­va­jí, však ne­vzni­ká ve vzdu­cho­prázd­nu. Vy­růs­tá z dlou­ho­do­bé frustra­ce, bez­trest­nos­ti pa­cha­te­lů a pře­svěd­če­ní, že zá­kon fun­gu­je lé­pe pro zlo­čin­ce než pro je­jich oběti.

Prá­vě tu­to frustra­ci za­chy­cu­je Bol­lův film. Na­bí­zí je­jí kraj­ní po­do­bu, zba­ve­nou práv­ních ome­ze­ní a spo­le­čen­ské opa­tr­nos­ti. Ohlas fil­mu i me­xic­ké­ho pří­pa­du na­zna­ču­je, že po­cit in­sti­tu­ci­o­nál­ní­ho se­lhá­ní za­sa­hu­je růz­né ze­mě a kul­tur­ní prostředí.

Film ja­ko pří­znak kul­tur­ní proměny

Vý­znam Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te ne­spo­čí­vá v je­ho ře­me­sl­né kva­li­tě. Film za­u­jal mís­to v šir­ším kul­tur­ním spo­ru, kte­rý se tý­ká mi­gra­ce, bez­peč­nos­ti, svo­bo­dy pro­je­vu a dů­vě­ry v in­sti­tu­ce. Je­ho rych­lý úspěch, ab­sen­ce tra­dič­ní pro­pa­ga­ce a pro­blémy s kla­si­fi­ka­cí v Ně­mec­ku při­spě­ly k ob­ra­zu dí­la, pro­ti ně­muž se za­ve­de­ný sys­tém sna­ží za­sáh­nout, pro­to­že ne­do­ká­že při­jmout je­ho sdělení.

Za­po­je­ní Elo­na Muska ten­to ob­raz ješ­tě po­sí­li­lo. Bez­plat­né zve­řej­ně­ní na sí­ti X změ­ni­lo pů­vod­ně ne­ná­pad­nou pro­duk­ci v před­mět me­zi­ná­rod­ní de­ba­ty. Di­vá­ci, kte­ří film pod­po­ro­va­li, moh­li je­ho ší­ře­ní chá­pat ja­ko vzpou­ru pro­ti tra­dič­ním mé­di­ím, fil­mo­vým kri­ti­kům a stre­a­mo­va­cím plat­for­mám. Kaž­dá od­mí­ta­vá re­cen­ze zá­ro­veň po­má­ha­la bu­do­vat po­věst za­ká­za­né­ho fil­mu, kte­rý je tře­ba vi­dět prá­vě pro­to, že vy­vo­lá­vá tak sil­ný odpor.

Po­dob­né kul­tur­ní kon­flik­ty se v po­sled­ních le­tech stá­le čas­tě­ji ode­hrá­va­jí mi­mo za­ve­de­ná mé­dia. Pu­b­li­kum si vy­tvá­ří vlast­ní dis­tri­buč­ní ka­ná­ly, vlast­ní kri­ti­ky a vlast­ní mě­řít­ka úspě­chu. Špat­ná re­cen­ze už ne­mu­sí dí­lo po­to­pit. V ur­či­tých pří­pa­dech se mů­že stát re­kla­mou, zvlášť když di­vá­ci vní­ma­jí kri­ti­ky ja­ko sou­část po­li­tic­ké­ho a kul­tur­ní­ho pro­stře­dí, kte­ré­mu pře­sta­li důvěřovat.

Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te se do té­to si­tu­a­ce tre­fil vel­mi přes­ně. Na­bí­zí jed­no­du­ché vy­svět­le­ní slo­ži­té­ho pro­blé­mu, jas­né­ho vi­ní­ka a hr­di­nu, kte­rý od­mí­tá kom­pro­mi­sy. Ta­ko­vé vy­prá­vě­ní do­ká­že oslo­vit li­di una­ve­né opa­tr­ným ja­zy­kem in­sti­tu­cí, dlou­hý­mi de­ba­ta­mi a ab­sen­cí vi­di­tel­né­ho ře­še­ní. Je­ho sí­la vy­růs­tá z emo­ci­o­nál­ní pří­mos­ti, ni­ko­li z ana­ly­tic­ké hloubky.

Film ne­před­klá­dá po­u­ži­tel­ný po­li­tic­ký pro­gram. Ne­vy­svět­lu­je, jak ob­no­vit dů­vě­ru v sou­dy, jak re­for­mo­vat azy­lo­vou po­li­ti­ku, jak zlep­šit in­te­gra­ci ne­bo jak účin­ně­ji trestat ná­sil­nou kri­mi­na­li­tu. Pře­ná­ší frustra­ci na plát­no a po­sky­tu­je jí kon­krét­ní tvář. Pro pu­b­li­kum, kte­ré má po­cit, že je­ho oba­vy dlou­ho­do­bě ni­kdo ne­po­slou­chá, mů­že už sa­mot­né vy­slo­ve­ní těch­to po­ci­tů zna­me­nat do­sta­teč­ný dů­vod, proč film podpořit.

Zů­stá­vá při­tom otáz­ka, co se sta­ne se spo­leč­nos­tí, je­jíž oby­va­te­lé za­čnou vě­řit, že in­sti­tu­ce chrá­ní pa­cha­te­le dů­sled­ně­ji než obě­ti. Ve chví­li, kdy li­dé ztra­tí dů­vě­ru v po­li­cii, sou­dy a po­li­tic­kou re­pre­zen­ta­ci, ote­ví­rá se pro­stor pro sa­mozva­né msti­te­le. Film ten­to vý­voj ne­před­sta­vu­je ja­ko va­ro­vá­ní. Za­chy­cu­je jej ja­ko po­cho­pi­tel­nou a do znač­né mí­ry ne­vy­hnu­tel­nou reakci.

Zá­věr

Ne­če­ka­ný úspěch Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te vy­po­ví­dá pře­de­vším o ná­la­dě čás­ti pu­b­li­ka. Mno­ho di­vá­ků už ne­chce sle­do­vat pří­běhy, v nichž jsou oba­vy z mi­gra­ce au­to­ma­tic­ky vy­kres­lo­vá­ny ja­ko dů­sle­dek ne­vě­do­mos­ti, stra­chu ne­bo před­sud­ků. Hle­da­jí fil­my, kte­ré je­jich zku­še­nost be­rou váž­ně a do­ká­žou ji po­jme­no­vat bez dlou­hých omluv.

Uwe Boll ne­na­to­čil vel­ké fil­mo­vé dí­lo. Je­ho sní­mek zů­stá­vá hrubý, di­dak­tic­ký a v mno­ha ohle­dech ře­me­sl­ně sla­bý. Přes­to za­chy­til spo­le­čen­ský hněv, kte­rý vel­ká část kul­tur­ní pro­duk­ce dlou­ho pře­hlí­že­la. Mi­li­o­ny li­dí ma­jí po­cit, že ev­rop­ské eli­ty v otáz­ce mi­gra­ce se­lha­ly, že bez­peč­nost oby­va­tel ustou­pi­la po­li­tic­kým a ide­o­lo­gic­kým cí­lům a že in­sti­tu­ce od­po­věd­né za je­jich ochra­nu ztra­ti­ly od­va­hu jednat.

Ci­ti­zen Vi­gi­lan­te těm­to po­ci­tům po­sky­tu­je jed­no­du­chý, ná­sil­ný a pro­vo­ka­tiv­ní vý­raz. Je­ho ohlas po­tvr­zu­je, že pro­past me­zi ofi­ci­ál­ním ve­řej­ným dis­kur­zem a zku­še­nos­tí čás­ti spo­leč­nos­ti se dál roz­ši­řu­je. Kri­ti­ci mo­hou film od­mít­nout a upo­zor­ňo­vat na ne­bez­pe­čí je­ho sdě­le­ní. Ne­mo­hou však pře­hléd­nout pu­b­li­kum, kte­ré v něm po­zna­lo vlast­ní frustraci.

A prá­vě ta­to ode­zva je dů­le­ži­těj­ší než sa­mot­ný film.