Troš­ku ne­po­pu­lár­ní­ho ná­zo­ru; ne­mys­lím si, že wo­ke agen­da mů­že za pro­pad fil­mů či her, ne­sou­hla­sím s obec­ným tvr­ze­ním „go wo­ke, go bro­ke.” V ná­sle­du­jí­cích pár od­stav­cích vy­svět­lím svůj po­stoj k to­mu­to ak­tu­ál­ní­mu spo­le­čen­ské­mu té­ma­tu. Ja­ko mo­de­lo­vé si­tu­a­ce vy­u­ži­ji růz­ných po­čí­ta­čo­vých her, nicmé­ně mů­že­te s kli­dem apli­ko­vat i na ostat­ní zá­bav­ní mé­dia (fil­my, hud­ba, li­te­ra­tu­ra, klipy, …)

Imer­ze v po­čí­ta­čo­vých hrách

Ja­kým způ­so­bem hod­no­tit kva­li­tu po­čí­ta­čo­vých her? Co je pri­már­ním úče­lem exis­ten­ce ta­ko­vé hry v prv­ní řa­dě? Pro kaž­dé­ho je­din­ce mo­hou být od­po­vě­di na ty­to otáz­ky na­pros­to růz­né. Pro ně­ko­ho mů­že být nos­nou hod­no­tou u hry zá­bav­nost, pro ně­ko­ho pří­běh, pro ně­ko­ho dob­rá gra­fi­ka. Pro ně­ko­ho ji­né­ho to mů­že být tře­ba pře­sah té­ma­tu do ži­vo­ta hráče. 

K po­čí­ta­čo­vé hře je te­dy mož­no při­stu­po­vat růz­ným způ­so­bem; na­pří­klad v kni­ze Ga­me Fe­el^[1]https://​ar​chi​ve​.org/​d​e​t​a​i​l​s​/​g​a​m​e​-​f​e​el/, kni­ha vol­ně ke sta­že­ní: game-feel.pdf, kte­rá se vě­nu­je vcí­tě­ní se hrá­če do hry, se mů­že­me do­číst o prin­ci­pu hry ja­ko pro­dlou­že­ní vlast­ní­ho tě­la. V re­ál­ném ži­vo­tě bychom to moh­li při­po­dob­nit tře­ba k ří­ze­ní au­to­mo­bi­lu ne­bo jízd­ní­ho ko­la. Je­de­me au­tem a ně­kdo do vás na­bou­rá. Jas­ně, na­bou­ra­li vám au­to, ale hlav­ně na­bou­ra­li vás sa­mot­né. Au­to se sta­ne jen roz­ší­ře­ním tě­la, roz­ší­ře­ním vlast­ní iden­ti­ty řidiče. 

Při hra­ní po­čí­ta­čo­vé hry na­stá­vá po­dob­ný fe­no­mén. Her­ní po­sta­va se vlast­ně stá­vá jen ja­kým­si pro­dlou­že­ním (me­ta­fo­ric­ky) va­še­ho vlast­ní­ho já. Když hra­je­te za She­par­da v Mass Ef­fec­tu, vi­dí­te ho ja­ko po­sta­vu, dě­lá­te s ním vě­ci, ale dě­lá­te vě­ci tak, jak je cí­tí­te vy. She­pard se tak stá­vá jen pro­dlou­že­ním va­še­ho valstní­ho já, va­šich zá­jmů, chtí­če a tak po­dob­ně^[2]a sa­mo­zřej­mě do po­sta­vy vklá­dá­te vě­ci, kte­ré bys­te si přá­li mít v re­á­lu, ale okol­nos­ti vám to ne­do­vo­lí, např. mít sex s mi­mo­zemš­ťa­ny 😀 .

To­mu­to je­vu sou­hrn­ně ří­ká­me imer­ze, te­dy v pře­kla­du ně­co ja­ko vcí­tě­ní se, po­no­ře­ní se do hry. Mož­nos­ti, ja­ký­mi to­ho hra do­sa­hu­je, jsou sa­mo­zřej­mě růz­né, ale pod­le hrá­če sub­jek­tiv­ně kaž­dá z těch­to mož­nos­tí bu­de mít ji­nou váhu. Ně­kdo dá před­nost lep­ší­mu pří­bě­hu před gra­fi­kou, ně­kdo dá za­se před­nost vy­kres­le­ní po­sta­vy tak, jak si hráč představuje. 

Hod­no­ce­ní her a „wo­ke”

Při hod­no­ce­ní hry^[3]ne­mys­lím tím až tak psa­ní re­cen­ze, ja­ko spí­še im­pli­cit­ní­mu hod­no­ce­ní bě­hem hra­ní se tak hráč sna­ží svým běž­ným vě­do­mím na­la­dit na po­sta­vu ve hře a po­kud to hra do­vo­lu­je, i po­sta­va mů­že od­rá­žet hod­no­to­vý žeb­ří­ček au­to­ra, po­kud si to hráč pře­je. Je dů­le­ži­té si zno­vu uvě­do­mit, že ty­to žeb­říč­ky jsou čis­tě subjektivní. 

Aby se hrá­či hra obec­ně lí­bi­la, mu­sí mu hra, svět, po­sta­vy v ní dá­vat osob­ní smy­sl. Te­dy mu­sí být na­la­dě­ny tak, aby od­rá­že­ly vy­řče­né i ne­vy­řče­né chu­tě uži­va­te­le. Pro pří­klad ne­mu­sím cho­dit da­le­ko, je­den můj ka­ma­rád hra­je ve všech hrách, kde je po­sta­va, ne­u­stá­le stej­nou po­sta­vu — mla­dou zr­za­tou el­f­ku z aris­to­kra­tic­ké ro­di­ny, kte­rá svo­ji na­i­vi­tou a čas­to i hloupostí až ne­zku­še­nos­tí způ­so­bí ne­jed­no tra­ble. Hra­je tak běž­né hry, ale tře­ba i DnD a po­dob­né. Po­kud te­dy exis­tu­jí hry, kte­ré tak­to obec­ně na­sta­ve­nou po­sta­vu do­vo­lu­jí hrát, ta­ko­vé hry se ka­ma­rá­do­vi spí­še bu­dou lí­bit. Aby se mu ne­lí­bi­ly, mu­se­lo by ně­ja­ké ne­ga­ti­vum stil­ně pře­vá­žit to, že hra do­vo­lu­je hrát po­sta­vu tak, jak si on sám přeje. 

To­mu­to je­vu obec­ně mů­že­me ří­kat re­pre­zen­ta­ce po­sta­vy. Pro ka­ma­rá­da je je­ho re­pre­zen­ta­cí zr­za­tá el­f­ka, pro ně­ko­ho je to ně­ja­ký MECH ro­bot. Li­dé ma­jí obec­ně rá­di, když je­jich po­sta­va (kte­rá ne­mu­sí být přes­ně ta, kte­rou ma­jí v re­ál­ném ži­vo­tě) je dob­ře re­pre­zen­to­vá­na. Na­pří­klad ve zmí­ně­ném Mass Ef­fec­tu těž­ko ně­kdo souzní s tím, že je člo­věk su­per­špič­ko­vý vo­ják, kte­rý vlast­ní vesmír­nou loď. Ale cha­rak­te­ro­vé vlast­nos­ti po­sta­vy mo­hou ta­ko­vé souzně­ní vy­tvo­řit, např. po­kud je ně­ko­mu blíz­ké hrát po­sta­vu ja­ko pří­jem­né­ho chla­pí­ka, mů­že. V ta­ko­vém pří­pa­dě je po­sta­va dobrou re­pre­zen­ta­cí hrá­čo­va úmyslu.

Jak s tím vším sou­vi­sí ter­mín „wo­ke“? Z his­to­ric­ké­ho hle­dis­ka se jed­ná o po­jem, kte­rý pů­vod­ně od­ka­zo­val na po­vě­do­mí o ra­so­vé a gen­de­ro­vé rov­no­práv­nos­ti, te­dy o sna­hu vést li­di k to­mu, aby si uvě­do­mi­li dis­kri­mi­na­ci a ne­spra­ve­dl­nos­ti, kte­ré za­sa­hu­jí různá et­ni­ka a gen­de­ro­vé sku­pi­ny. V prů­bě­hu ča­su však do­šlo k po­su­nu vý­zna­mu, kdy se ten­to pů­vod­ně in­klu­ziv­ní kon­cept za­čal vní­mat ja­ko mi­li­tant­ní hnu­tí. Mís­to pod­po­ry všech et­nik a gen­de­rů se „wo­ke“ čas­to vy­klá­dá tak, že pro­te­žu­je pře­de­vším ba­rev­ná et­ni­ka na úkor bí­lých, což mů­že vy­vo­lá­vat kri­ti­ku a po­la­ri­za­ci, pří­pad­ně to­též lze tvr­dit o gen­de­ro­vém roz­dě­le­ní a ná­sled­né po­la­ri­za­ci^[4]pří­kla­dem bu­diž např. fir­ma Ubi­s­oft, kte­rá do své­ho pro­gra­mu do stu­dií be­re jen že­ny a ne­bi­nár­ní oso­by, což sa­mo o so­bě ne­mu­sí být pro­blém, po­kud tím fir­ma chce pod­po­řit rov­nost gen­de­ru, ako­rát k to­mu sa­ma po­u­ží­vá ne­rov­nost gen­de­ru ja­ko ná­stroj, což mů­že pů­so­bit při­nejmen­ším po­kry­tec­ky.

Vět­ši­na li­dí je rá­da re­pre­zen­to­vá­na, jak jsem uve­dl vý­še; pro ně­ko­ho však mů­že být dů­le­ži­té být re­pre­zen­to­ván ne tře­ba ja­ko pří­jem­ný chla­pík, ale tře­ba svo­jí gen­de­ro­vou iden­ti­tou. Pro ně­ko­ho mů­že být prá­vě ten­to pr­vek ve hře tím, čím se na her­ní po­sta­vu na­vá­že a do­ká­že být do hry po­no­řen, imerze. 

Tak kde je te­dy problém?

Pro­blém na­stá­vá v mo­men­tě, kdy her­ní vý­vo­jář po­cho­pí „wo­ke” ne ve svém pů­vod­ním vý­zna­mu, te­dy co nej­ví­ce rov­no­práv­nos­ti, mož­nos­ti pro všech­ny a tak po­dob­ně, ale kdy ten­to ter­mín zne­u­ži­je k za­kry­tí vlast­ní­mu ra­sis­mu^[5]ano, i ne­ná­vist k bě­lo­chům je ra­sis­mus či diskriminace. 

Pod­le sta­tis­tik^[6]např. https://​fi​nan​ce​son​li​ne​.com/​n​u​m​b​e​r​-​o​f​-​g​a​m​e​r​s​-​w​o​r​l​d​w​i​de/ je znač­ná část hrá­čů ve sku­pi­ně ozna­či­tel­né ja­ko „bí­lý mla­dý muž.” Udě­lám-li te­dy hru, kte­rá při­jme všech­ny gen­de­ry, po­té li­dé, kte­ří ma­jí po­tře­bu imer­ze po­sta­vu ře­šit přes svůj gen­der bu­dou spo­ko­je­ni, kaž­dý si v tom na­jde „to své.” Ne však všich­ni tu­to po­tře­bu ma­jí, ně­kte­ří chtě­jí hru hrát pros­tě jen pro­to, že je to zá­ba­va, ně­kte­ří chtě­jí hrát hru jen pro­to, že má skvě­lý pří­běh, u kte­ré­ho si tře­ba i po­bre­čí­me^[7]ano, Mass Ef­fect, pla­ne­ta Ran­noch. A to je vše na­pros­to v po­řád­ku. Bu­du-li však svůj mar­ke­ting a pro­fil na so­ci­ál­ních sí­tích mí­řit pro­ti mla­dým bí­lým mužům, můžu dost na­ra­zit. Jed­nak je to sko­ro po­lo­vi­na veš­ke­rých zá­kaz­ní­ků, ale uka­zu­je se, že ani že­ny a dal­ší gen­de­ry ne­ra­dy chtě­jí být spo­jo­vá­ny s pro­duk­tem, kte­rý se ve­řej­ně cho­vá dis­kri­mi­nač­ně, rasisticky. 

Když to te­dy shr­nu; „wo­ke” ja­ko ta­ko­vý vů­bec ne­ní pro­blém. Na­o­pak, je to na­pros­to skvě­lá věc, kdy se sna­ží­me uká­zat svě­tu rov­no­práv­nost, kdy chce­me při­jmout všech­ny hrá­če bez roz­dí­lu gen­de­ru, et­ni­ka či tře­ba ně­ja­kých tě­les­ných dys­funk­cí či ab­nor­ma­lit. Po­kud však chci ve své hře zo­hled­nit ně­ja­ké et­ni­kum a vy­u­ži­ji k je­ho re­pre­zen­ta­ci jen pseu­do­ar­che­ty­pic­ké vlast­nos­ti ty­pu „všich­ni Viet­nam­ci jí po­řád jen rý­ži a nic ji­né­ho,” po­té na­ra­zím. A na­ra­zím právem. 

Wo­ke ne­ní pro­blém, špat­né hry jsou pro­blém. Wo­ke ne­ní pro­blém, dis­kri­mi­nač­ní a ra­sis­tic­ký mar­ke­ting je problém.