Trošku nepopulárního názoru; nemyslím si, že woke agenda může za propad filmů či her, nesouhlasím s obecným tvrzením „go woke, go broke.” V následujících pár odstavcích vysvětlím svůj postoj k tomuto aktuálnímu společenskému tématu. Jako modelové situace využiji různých počítačových her, nicméně můžete s klidem aplikovat i na ostatní zábavní média (filmy, hudba, literatura, klipy, …)
Imerze v počítačových hrách
Jakým způsobem hodnotit kvalitu počítačových her? Co je primárním účelem existence takové hry v první řadě? Pro každého jedince mohou být odpovědi na tyto otázky naprosto různé. Pro někoho může být nosnou hodnotou u hry zábavnost, pro někoho příběh, pro někoho dobrá grafika. Pro někoho jiného to může být třeba přesah tématu do života hráče.
K počítačové hře je tedy možno přistupovat různým způsobem; například v knize Game Feel[1]https://archive.org/details/game-feel/, kniha volně ke stažení: game-feel.pdf, která se věnuje vcítění se hráče do hry, se můžeme dočíst o principu hry jako prodloužení vlastního těla. V reálném životě bychom to mohli připodobnit třeba k řízení automobilu nebo jízdního kola. Jedeme autem a někdo do vás nabourá. Jasně, nabourali vám auto, ale hlavně nabourali vás samotné. Auto se stane jen rozšířením těla, rozšířením vlastní identity řidiče.
Při hraní počítačové hry nastává podobný fenomén. Herní postava se vlastně stává jen jakýmsi prodloužením (metaforicky) vašeho vlastního já. Když hrajete za Sheparda v Mass Effectu, vidíte ho jako postavu, děláte s ním věci, ale děláte věci tak, jak je cítíte vy. Shepard se tak stává jen prodloužením vašeho valstního já, vašich zájmů, chtíče a tak podobně[2]a samozřejmě do postavy vkládáte věci, které byste si přáli mít v reálu, ale okolnosti vám to nedovolí, např. mít sex s mimozemšťany 😀 .
Tomuto jevu souhrnně říkáme imerze, tedy v překladu něco jako vcítění se, ponoření se do hry. Možnosti, jakými toho hra dosahuje, jsou samozřejmě různé, ale podle hráče subjektivně každá z těchto možností bude mít jinou váhu. Někdo dá přednost lepšímu příběhu před grafikou, někdo dá zase přednost vykreslení postavy tak, jak si hráč představuje.
Hodnocení her a „woke”
Při hodnocení hry[3]nemyslím tím až tak psaní recenze, jako spíše implicitnímu hodnocení během hraní se tak hráč snaží svým běžným vědomím naladit na postavu ve hře a pokud to hra dovoluje, i postava může odrážet hodnotový žebříček autora, pokud si to hráč přeje. Je důležité si znovu uvědomit, že tyto žebříčky jsou čistě subjektivní.
Aby se hráči hra obecně líbila, musí mu hra, svět, postavy v ní dávat osobní smysl. Tedy musí být naladěny tak, aby odrážely vyřčené i nevyřčené chutě uživatele. Pro příklad nemusím chodit daleko, jeden můj kamarád hraje ve všech hrách, kde je postava, neustále stejnou postavu — mladou zrzatou elfku z aristokratické rodiny, která svoji naivitou a často i hloupostí až nezkušeností způsobí nejedno trable. Hraje tak běžné hry, ale třeba i DnD a podobné. Pokud tedy existují hry, které takto obecně nastavenou postavu dovolují hrát, takové hry se kamarádovi spíše budou líbit. Aby se mu nelíbily, muselo by nějaké negativum stilně převážit to, že hra dovoluje hrát postavu tak, jak si on sám přeje.
Tomuto jevu obecně můžeme říkat reprezentace postavy. Pro kamaráda je jeho reprezentací zrzatá elfka, pro někoho je to nějaký MECH robot. Lidé mají obecně rádi, když jejich postava (která nemusí být přesně ta, kterou mají v reálném životě) je dobře reprezentována. Například ve zmíněném Mass Effectu těžko někdo souzní s tím, že je člověk superšpičkový voják, který vlastní vesmírnou loď. Ale charakterové vlastnosti postavy mohou takové souznění vytvořit, např. pokud je někomu blízké hrát postavu jako příjemného chlapíka, může. V takovém případě je postava dobrou reprezentací hráčova úmyslu.
Jak s tím vším souvisí termín „woke“? Z historického hlediska se jedná o pojem, který původně odkazoval na povědomí o rasové a genderové rovnoprávnosti, tedy o snahu vést lidi k tomu, aby si uvědomili diskriminaci a nespravedlnosti, které zasahují různá etnika a genderové skupiny. V průběhu času však došlo k posunu významu, kdy se tento původně inkluzivní koncept začal vnímat jako militantní hnutí. Místo podpory všech etnik a genderů se „woke“ často vykládá tak, že protežuje především barevná etnika na úkor bílých, což může vyvolávat kritiku a polarizaci, případně totéž lze tvrdit o genderovém rozdělení a následné polarizaci[4]příkladem budiž např. firma Ubisoft, která do svého programu do studií bere jen ženy a nebinární osoby, což samo o sobě nemusí být problém, pokud tím firma chce podpořit rovnost genderu, akorát k tomu sama používá nerovnost genderu jako nástroj, což může působit přinejmenším pokrytecky.
Většina lidí je ráda reprezentována, jak jsem uvedl výše; pro někoho však může být důležité být reprezentován ne třeba jako příjemný chlapík, ale třeba svojí genderovou identitou. Pro někoho může být právě tento prvek ve hře tím, čím se na herní postavu naváže a dokáže být do hry ponořen, imerze.
Tak kde je tedy problém?
Problém nastává v momentě, kdy herní vývojář pochopí „woke” ne ve svém původním významu, tedy co nejvíce rovnoprávnosti, možnosti pro všechny a tak podobně, ale kdy tento termín zneužije k zakrytí vlastnímu rasismu[5]ano, i nenávist k bělochům je rasismus či diskriminace.
Podle statistik[6]např. https://financesonline.com/number-of-gamers-worldwide/ je značná část hráčů ve skupině označitelné jako „bílý mladý muž.” Udělám-li tedy hru, která přijme všechny gendery, poté lidé, kteří mají potřebu imerze postavu řešit přes svůj gender budou spokojeni, každý si v tom najde „to své.” Ne však všichni tuto potřebu mají, někteří chtějí hru hrát prostě jen proto, že je to zábava, někteří chtějí hrát hru jen proto, že má skvělý příběh, u kterého si třeba i pobrečíme[7]ano, Mass Effect, planeta Rannoch. A to je vše naprosto v pořádku. Budu-li však svůj marketing a profil na sociálních sítích mířit proti mladým bílým mužům, můžu dost narazit. Jednak je to skoro polovina veškerých zákazníků, ale ukazuje se, že ani ženy a další gendery nerady chtějí být spojovány s produktem, který se veřejně chová diskriminačně, rasisticky.
Když to tedy shrnu; „woke” jako takový vůbec není problém. Naopak, je to naprosto skvělá věc, kdy se snažíme ukázat světu rovnoprávnost, kdy chceme přijmout všechny hráče bez rozdílu genderu, etnika či třeba nějakých tělesných dysfunkcí či abnormalit. Pokud však chci ve své hře zohlednit nějaké etnikum a využiji k jeho reprezentaci jen pseudoarchetypické vlastnosti typu „všichni Vietnamci jí pořád jen rýži a nic jiného,” poté narazím. A narazím právem.
Woke není problém, špatné hry jsou problém. Woke není problém, diskriminační a rasistický marketing je problém.
Poznámky pod čarou
↑1 | https://archive.org/details/game-feel/, kniha volně ke stažení: game-feel.pdf |
---|---|
↑2 | a samozřejmě do postavy vkládáte věci, které byste si přáli mít v reálu, ale okolnosti vám to nedovolí, např. mít sex s mimozemšťany 😀 |
↑3 | nemyslím tím až tak psaní recenze, jako spíše implicitnímu hodnocení během hraní |
↑4 | příkladem budiž např. firma Ubisoft, která do svého programu do studií bere jen ženy a nebinární osoby, což samo o sobě nemusí být problém, pokud tím firma chce podpořit rovnost genderu, akorát k tomu sama používá nerovnost genderu jako nástroj, což může působit přinejmenším pokrytecky |
↑5 | ano, i nenávist k bělochům je rasismus |
↑6 | např. https://financesonline.com/number-of-gamers-worldwide/ |
↑7 | ano, Mass Effect, planeta Rannoch |