Ano, fakt to takhle cí­tím. Li­nux na ser­ve­ru i deskto­pu jsem po­u­ží­val dlou­há lé­ta, pro­šel jsem si mož­ná i de­sít­ka­mi růz­ných dis­tri­bucí (ně­kte­ré cí­le­ně, ně­kte­ré na zkouš­ku) a mu­sím ří­ci, že na­po­sle­dy jsem si uží­val li­nu­xo­vý desktop ně­kdy v ro­ce 2008, kdy měl desktop lep­ší funk­ce a user ex­pie­ren­ce než teh­dej­ší ma­in­stre­a­mo­vé Win­dows XP SP3. 

Od té do­by však cí­tím, že pro mě osob­ně je Li­nux na deskto­pu spíš ta­ko­vý vel­mi špat­ný vtip. Proč?

Open sour­ce

Za­čnu hned nej­vět­ší bo­líst­kou — open­sour­ce. Chá­pu, že pro nad­šen­ce je skvě­lé mít mož­nost vy­ro­bit si tře­ba fork^[1]Mož­nost od­vět­vit se od ně­ja­ké ver­ze apli­ka­ce či pro­gra­mu. Fork zna­me­ná, že v ně­ja­kém mo­men­tě pros­tě za­čne­te vy­ví­jet vlast­ní ne­zá­vis­lou ver­zi to­ho­to pro­gra­mu. ně­ja­ké­ho pro­gra­mu, co po­u­ží­vá. Ale ma­jo­ri­tě uži­va­te­lů je to na­pros­to jed­no. Ma­jo­ri­ta uži­va­te­lů pros­tě chce za­pnout sys­tém, udě­lat, co po­tře­bu­jí, a za­se ho vy­pnout. Ne­bo ne­vy­pí­nat, uspat, to už je jedno.

Ko­mu­ni­ta ře­ší­cí up­gra­dy Li­nu­xu si však asi mys­lí, že kaž­dý člo­věk je pro­gra­má­tor, kte­rý si do­ká­že na­kon­fi­gu­ro­vat Gimp^[2]Gra­fic­ký pro­gram, kte­rý si hra­je na Pho­to­shop ko­lem roku 2000. a do /etc/gimp.conf do­ká­že za­psat pa­ra­me­t­ry dis­ple­je, kte­rý po­u­ží­vá. Ne, ne­zvlád­ne. A i kdy­by, běž­né­ho uži­va­te­le to vů­bec ne­za­jí­má, uži­va­tel chce za­pnout pro­gram a pra­co­vat, ne si hrát na vývojáře.

Ce­lé mi to při­po­mí­ná vel­mi špat­nou re­stau­ra­ci; při­jde­te do piz­zé­rie a chce­te, no, tře­ba piz­zu. A v dob­ré re­stau­ra­ci si vy­be­re­te z na­bíd­ky, po­čká­te, do­sta­ne­te piz­zu. V li­nu­xo­vé re­stau­ra­ci se vás ze­pta­jí na 40 otá­zek, jest­li ji chce­te ori­en­to­vat na se­ver, na jih, jest­li chce­te po­měr těs­ta a ob­lo­hy v po­mě­ru 3,14 ku 2,7, jest­li chce­te pa­prič­ky na­smě­ro­vat ně­ja­kým smě­rem, bar­vu pa­pri­ček, … ně­kde ko­lem to­ho­to mís­ta ztrá­cí­te chuť na piz­zu. Ne­bo na Linux.

Jo, mů­že­te ří­kat, že to­hle ře­ší dis­tri­buce <ná­hod­né jmé­no ně­ja­ké ob­skur­ní dis­tri­buce, kte­rou po­u­ží­vá 6 li­dí a vy jste ten je­den bu­dou­cí z těch 6>. Běž­né­ho uži­va­te­le to­hle ne­za­jí­má.

Dis­tri­buce

Jsou mra­ky dis­tri­bucí. Stov­ky, mož­ná i ti­sí­ce. Proč? Pro­to­že je to mož­né. Pro­blém to­ho­to pří­stu­pu je, že má­te stov­ky, mož­ná ti­sí­ce ne­zá­vis­lých vzá­jem­ně moc ne­kom­pa­ti­bil­ních ope­rač­ních sys­té­mů. Ně­kte­ří to­mu­to sta­vu ří­ka­jí roz­tříš­tě­nost li­nu­xu.

Dis­tri­buce je vlast­ně sa­da ba­lí­ků, kte­ré si ně­ja­ký au­tor vy­mys­lel, že je vhod­ný pro ně­ja­ké po­u­ži­tí. S tím je čas­to po­jen ně­ja­ký ba­líč­ko­va­cí sys­tém, apt, rpm, wha­te­ver. Ne­bo v hor­ším pří­pa­dě ně­ja­ký vlast­ní. Když po­u­ží­vá­te ně­ja­kou dis­tri­buci a hle­dá­te, jak ně­co vy­ře­šit, sko­ro ni­kdy ne­na­jde­te dis­tri­buci, kte­rou po­u­ží­vá­te. I když po­u­ží­vá­te vel­ká dis­t­ra ty­pu De­bi­an, stej­ně zjis­tí­te, že trá­va ve­d­le je ze­le­něj­ší a ve fó­rech se ře­ší na kon­ku­renč­ní dis­tri­buci, jak to tam krás­ně funguje.

Tak jo, pře­jde­te na tu dru­hou dis­tri­buci. A zjis­tí­te, že to tam fakt fun­gu­je, ale na no­te­boo­ku se vám ne­da­ří spus­tit wi­fi­na. Což out-of-the-box krás­ně šlo na před­cho­zí dis­tri­buci. Hle­dá­te na ne­tu a zjis­tí­te, že v ji­né dis­tri­buci by to mě­lo jít.

Běž­ný člo­věk ale ty­hle ptá­ko­vi­ny ne­ře­ší, běž­ný člo­věk chce, aby vše hned fun­go­va­lo. Hned. Bez nastavení.

Li­nu­xo­vá komunita

Nej­hor­ší věc na zá­věr. Po­řád ně­kde sly­ší­te či čte­te, že li­nux má su­per ko­mu­ni­tu, kte­rá vždy po­ra­dí. Jo, to ur­či­tě. Li­nu­xo­vá ko­mu­ni­ta je pl­ná to­xic­kých re­tar­dů vět­ši­nou špí­nu dští­cí na kon­ku­renč­ní dis­tri­buci, po­kud ně­kde řek­ne­te, že chce­te ně­co na­sta­vit my­ší, vy­na­da­jí vám, že jste blb­ci, pro­to­že správ­ně se to dě­lá ně­ja­kým 3řádkovým pří­ka­zem v konzoli.

Běž­ný uži­va­tel to­hle ře­šit ne­chce, běž­ný uži­va­tel chce sys­tém po­u­ží­vat hned. Bez kon­zo­lí a bez ad­mi­nis­trá­tor­ských zásahů.

Zá­vě­rem

Jo, mů­že­me si ří­kat, že tím pá­dem běž­ní uži­va­te­lé na Li­nu­xu ne­maí co dě­lat a li­nux je tak ur­čen pro li­di, kte­ří ja­ko zá­ba­vu ma­jí kon­fi­gu­ra­ci sys­té­mu. A klid­ně, ať to tak je. Ale pak si ta­ko­vý sys­tém ta svo­je 3 % na deskto­pu zaslouží.

Li­nux je na deskto­pu to­tál­ní shit, když už se vám po­da­ří roz­cho­dit, na­bíd­ka funkč­ních apli­ka­cí je ješ­tě vět­ší vtip než sys­tém sa­mot­ný. Jo, jste schop­ni po týd­nu la­dě­ní ně­co udě­lat, ale to běž­né­ho člo­vě­ka nezajímá.

Ur­či­tě bu­dou mra­ky ko­men­tá­řů ty­pu „mně to tak šlo” a „na mém no­te­boo­ku…” — wha­te­ver, no­bo­dy ca­res. Užij­te si svá 3 %.

Do­po­ru­ču­ji vám pro­vést in­spek­ci zbra­ně tím­to způ­so­bem, ale­spoň zby­de ví­ce sluš­ných lidí

Dneš­ní člá­nek jsem vlast­ně ani ne­chtěl psát, ani jsem ne­tu­šil, že ho bu­du psát. Ale pak se člo­věk bě­hem ně­ko­li­ka ho­din do­zví dvě „bom­by” a pros­tě mu­sí to na­psat. Proč se chci však vě­no­vat to­mu, co je na­psá­no v ti­tul­ku — te­dy li­dem, kte­ří si ne­vá­ží to­ho, co mají?

Pro­to­že mě ti­to li­dé fakt ne­st­ku­teč­ně štvou, do­kon­ce tak, že se mi z nich troš­ku fakt i ně­kdy chce zvra­cet. Že si li­dé stě­žu­jí ne­u­stá­le, na všech­no a na všech­ny, to je sta­rý zná­mý fakt. Lid­stvo se asi jen tak ne­změ­ní a tak ně­jak mi při­jde, že to k ži­vo­tu pat­ří; tím, že si stě­žu­je­me a že jsme věč­ně s ně­čím ne­spo­ko­je­ni, to nás ja­ko ci­vi­li­za­ci ne­u­stá­le po­sou­vá dá­le. Bez to­ho, aniž bychom mě­li nutká­ní si po­mo­ci od prá­ce, by ne­vznik­ly stro­je, bez to­ho, abychom se chtě­li za­chrá­nit od smr­ti se­žrá­ním lvem, by ne­vznil­ky prv­ní zbra­ně a tak podobně.

Jen­že všech­no má ně­ja­ké své hra­ni­ce. Stě­žo­vat si je nor­mál­ní, to jsme si řek­li, ale stě­žo­vat si na vě­ci, kte­ré stě­žo­vá­ní si mož­ná ani ne­za­slou­ží? Li­dé jsou hlou­pí, zma­ni­pu­lo­va­ní a rych­le jsou schop­ni od­sou­dit ně­co či ně­ko­ho, aniž by mě­li do­sta­tek vstup­ních in­for­ma­cí. Ce­lý člá­nek píšu troš­ku v afek­tu, pro­to­že jsem fakt na­štván^[1]troš­ku sluš­nos­ti ne­uško­dí…; vče­ra jsem se do­zvě­děl (resp. dnes rá­no), že mi tra­gic­ky umře­la ka­ma­rád­ka^[2]pro zvě­dav­ce viz člá­nek v no­vi­nách , tak se chci ji­né ka­ma­rád­ky ze­ptat na pár in­for­ma­cí a do­zvím se od ní, že ne­dáv­no té­to ka­ma­rád­ce umře­la sest­ra, též mo­je ka­ma­rád­ka. Ja­ko fakt ve­se­lé rá­no dnes.

Nicmé­ně s tím nic ne­u­dě­lám, ať to mů­že být tra­gic­ké se­be­ví­ce, ale co mě ne­sku­teč­ně nas..lo, tak ja­ké ko­men­tá­ře ne­chá­va­jí li­dé u té no­vi­no­vé zprá­vy — však si to pře­čtě­te: Ur­či­tě za to mů­že al­ko­hol, by­la to fet­ka, psa­la SMS, te­le­fo­no­va­la… sa­mé před­sud­ky. Mys­lím si, že kaž­dý o tom VÍ NAPROSTÉ HO..O, ni­kdo (krom ní a ři­di­če ná­kla­ďá­ku) u to­ho ne­byl, aby ře­kl, jak to do­o­prav­dy by­lo. Sa­mo­zřej­mě se mů­že uká­zat, že to tak by­lo — nicmé­ně nej­spí­še je na vi­ně to, že pros­tě usnula.

Jsem ne­smír­ně do­žra­nej, jak se li­di cho­va­jí, co jsou schop­ni ří­kat a ješ­tě se u to­ho při­blble tle­mit, ja­ko by to by­la nej­vět­ší pr.el na svě­tě. To­hle je po­pr­vé, co se mi při psa­ní fakt chce do­o­prav­dy zvra­cet, abych tak fakt na­pl­nil ná­zvo­vou pod­sta­tu blo­gu, chce se mi fakt blejt, když vi­dím, ja­kej hye­nis­mus jste schop­ni, vá­žě­ní, vy­mys­let, ja­ký kre­té­ni jste.

A proč se člá­nek jme­nu­je tak, jak se jme­nu­je? Ani ne­vím… Nej­spí­še pro­to, že ta­ko­ví li­dé si ne­vá­ží zdra­ví, ži­vo­ta, to­ho, že ma­jí přá­te­le a že ži­jí v do­ce­la fajn světě.

Mi­loš Zeman

I člo­věk tr­pí­cí no­vi­no­vou fó­bií si mu­sel všim­nout, že zhru­ba za po­sled­ní tý­den v mé­di­ích, ale i na Fa­ce­boo­ku, mož­ná i v hos­po­dách u pi­va a do­ma u te­le­vi­zí, pro­bí­ha­jí pla­men­né dis­ku­ze na té­ma Ze­man. Ten­to čes­ký pre­zi­dent je prv­ním pří­mo zvo­le­ným pre­zi­den­tem Čes­ké re­pub­li­ky^[1]útvar vznik­nuvší roku 1993, ne­ní te­dy vo­len ná­mi zvo­le­ný­mi zá­stup­ci, ale přímo.

Co mě však do­ká­že ne­sku­teč­ně vy­to­čit, když čtu dis­ku­ze, ve kte­rých se ná­zo­ro­vé sku­pi­ny oso­ču­jí po­ma­lu z in­ces­tu jen kvů­li to­mu, že ně­kdo pod­po­ru­je či ne­pod­po­ru­je Ze­ma­na. Proč?

Na pro­blém se dá (jak ji­nak) na­hlí­žet ví­ce­ro způ­so­by; chci zde uvést, proč si mys­lím, že ani je­den z těch­to (asi nej­pro­tě­že­ňo­va­něj­ších) způ­sobů ne­mů­že fun­go­vat osamoceně.

Prv­ní ná­zor ří­ká, že li­dé ma­jí prá­vo udě­lat si stáv­ku, udě­lat si de­mon­stra­ci kvů­li to­mu, aby vy­já­d­ři­li svůj ne­sou­hlas „s ně­čím”, v tom­to pří­pa­dě s pre­zi­den­tem, kte­rý jim ne­ní po chu­ti. Dru­hý ná­zor ří­ká, že jsme si pre­zi­den­ta zvo­li­li, pro­to ho má­me. Ne­mys­lím si ale, že ty­to ná­zo­ry jsou vzá­jem­ně exkluzivní!

To je totiž ce­lý pro­blém. Jed­na sku­pi­na zu­ři­vě brá­ní ná­zor prv­ní, dru­há ten dru­hý a ani jed­na ze sku­pin si ne­u­vě­do­mu­je, že to, co pro­vá­dí, jen od­vá­dí po­hled od mno­hem zá­klad­něj­ší­ho pro­blé­mu: Ja­ký je Mi­loš Ze­man prezident?

Ne­vím, jak bych sta­no­vil kri­té­ria pro „dob­rý” a „špat­ný”, tak jed­no­du­ché to za­se ne­ní. Mi­loš Ze­man je^[2]ne­rov­ná se cho­vá se ja­ko… vel­mi in­te­li­gent­ní člo­věk, kte­rý je scho­pen pře­mýš­let „ně­ko­lik ta­hů do­pře­du”, vel­mi po­dob­ně, ja­ko pre­zi­dent před­cho­zí^[3]Pro ty, co se pro­bu­di­li z kry­ospán­ku ne­bo čtou ten­to člá­nek za 1000 let v učeb­ni­ci dě­je­pi­su: Vác­lav Klaus 😀 . Po­kud hod­no­tí­me stát­ní­ka (či ně­ja­kou ve­řej­nou po­sta­vu), vět­ši­nou se to­to dě­lá vel­mi špat­ně; pře­ce jen ak­tu­ál­ní emo­ce s na­šim ná­zo­rem hý­bou ví­ce, než to, ja­kým po­li­ti­kem da­ná oso­ba do­o­prav­dy je.

Dnes vi­dí­me, že Mi­loš Ze­man a je­ho „afek­to­va­né cho­vá­ní”^[4]Ou­kej, na­zvě­me to klid­ně bu­ran­stvím… ne­sklí­zí zrov­na u po­pu­la­ce ohlas, ale vi­dí­me, co dob­ré­ho tře­ba udě­lal? Zu­by neh­ty brá­ní Čes­kou re­pub­li­ku^[5]má si­ce zvlášt­ní me­to­dy, ale brá­ní, pro­sa­dil se o ne­zvý­še­ní DPH na zá­klad­ní vě­ci ja­ko dět­ské plen­ky či ně­ja­ké po­tra­vi­ny, sna­ží se do­kon­ce hrát na ná­rod­nost­ní^[6]ni­ko­liv mi­li­tant­ně na­ci­o­na­lis­tic­kou! no­tu, což hod­ně Če­chům vy­ho­vu­je. Má sa­mo­zřej­mě svá dal­ší ne­ga­ti­va, ale — po­prav­dě — za ně­ja­kých 50 let, až se o Ze­ma­no­vi bu­de psát v učeb­nic­cíh, bu­dou tam vě­ci, ja­ko že (mi­mo­cho­dem správ­ně) pře­lo­žil ná­zev pun­ko­vé sku­pi­ny, ne­bo to, ja­kým způ­so­bem se za­sa­dil o čes­ký stát?

Ne­chci, aby to zde vy­pa­da­lo ja­ko ně­ja­ké je­ho ve­le­be­ní; s pre­zi­den­to­vý­mi ná­zo­ry se shod­nu jen v má­lo vě­cech, nicmé­ně jsem scho­pen ho uznat a jsem scho­pen ho to­le­ro­vat na zá­kla­dě svo­bod­né vol­by, kte­rá pro­běh­la a na zá­kla­dě jíž byl prá­vo­plat­ně zvo­len. To­lik k mé­mu ná­zo­ru na dru­hý ná­zor, nicmé­ně to ne­ní celé…

Ne­dáv­no v Pra­ze pro­běh­la ak­ce, na níž byl i pre­zi­dent Ze­man pří­to­men; na ak­ci, kde vět­ši­na li­dí pro­tes­to­va­la pro­ti je­ho man­dá­tu, pro­ti je­ho ná­zo­rům, pro­ti ně­mu. To ce­lé je na­pros­to v po­řád­ku, li­dé ve svo­bod­né spo­leč­nos­ti ma­jí sa­mo­zřej­mě prá­vo tím­to způ­so­bem vy­já­d­řit svůj ne­sou­hlas (či sou­hlas) s ně­kte­rý­mi věc­mi, lid­mi a tak po­dob­ně. Co je však ale na­pros­to ne­o­mlu­vi­tel­né, je há­ze­ní „obec­ných před­mě­tů” na prezidenta.

Proč? Slý­chám růz­né ná­zo­ry na tu­to věc; ať už se jed­ná o sym­bo­li­ku s há­ze­ním zka­že­ných va­jí­ček, či tor­tu­ru a há­ze­ní ka­me­ny, hra­ni­ce me­zi tě­mi­to věc­mi je až dě­si­vě ne­zna­tel­ná. Před­stav­te si tu si­tu­a­ci; in­te­lek­tu­ál, kte­rý chce po­u­ká­zat na sym­bo­li­ku ho­dí zka­že­né va­jíč­ko. Hlupoň, kte­rý vi­dí, že ně­co le­tí, po­pad­ne nej­bliž­ší šu­tr a ho­dí si taky.

Sa­mo­zřej­mě nelze hod­no­tit udá­lost na zá­kla­dě vě­cí, kte­ré se moh­ly stát, ale pou­ze na zá­kla­dě těch, kte­ré se do­o­prav­dy sta­ly. A z to­ho­to hle­dis­ka by­lo vlast­ně vše v po­řád­ku. Osob­ně si však mys­lím, že ce­lé je to hul­vát­ské — ne z po­hle­du to­ho, že si ně­kdo ho­dí vej­cem či raj­če­tem (či čím to po něm ho­di­li, vlast­ně ani ne­vím), ale hlav­ně z hle­dis­ka to­ho, že po­kud chci pro­vá­dět sym­bo­lic­ké kro­ky, mu­sím žít ve spo­elč­nos­ti, kte­rá je sym­bo­lic­ké kro­ky schop­na po­cho­pit. A mu­sím mít dů­vě­ru v lid, že ta­ko­vé kro­ky po­cho­pí. A nejsem si jist, že z po­sled­ních dvou tvr­ze­ní je­di­né pla­tí; v ten mo­ment se ta­ko­vé ak­ce pře­vrh­nou do lyn­ču­jí­cí­ho da­vu (i když vel­mi ne­ex­trém­ně). A lynč, to je vel­mi špat­ná věc, to v de­mor­ka­cii, na­víc v ta­ko­vé, kde je za­ru­če­no prá­vo na ži­vot, ne­má co dělat.

Zá­vě­rem bych te­dy shr­nul jed­no­du­še: Chce­te-li dě­lat lynč oso­by, táh­ně­te ji­nam. Přijď­te na de­mon­stra­ci, klid­ně má­vej­te čer­ve­ný­mi kar­tič­ka­mi, je to va­še prá­vo a já vám ho vzít ne­mo­hu. S pre­zi­den­tem Ze­ma­nem ne­mu­sím sou­hla­sit, nicmé­ně svůj ne­sou­hlas pro­je­vím vol­ba­mi. Ale pro­bůh ne­há­zej­te po ži­vých li­dech před­mě­ty. Za­čne to raj­če­tem, po­kra­ču­je to ka­me­nem a skon­čí to tře­ba no­žem ne­bo pis­to­lí. Pre­zi­den­ta Ze­ma­na mít rá­di ne­mu­sí­te, ale uvě­dom­te si, že va­še mo­rál­ka je „bez­kon­tex­to­vá”; ublí­žit člo­vě­ku, ať už je tím člo­vě­kem kdo­ko­liv, je pros­tě po­řád špatné.