Člá­nek pře­brán z www​.klu​sik​.cz/​c​s​/​a​r​t​i​c​l​e​/​c​h​c​e​t​e​-​s​e​-​p​o​b​a​v​i​t​-​m​a​t​e​-​u​z​-​d​o​s​t​-​b​l​b​c​u​-​z​-​a​c​2​4​-​c​h​c​e​t​e​-​n​e​c​o​-​n​o​v​e​h​o​-​e​x​i​s​t​uje se svo­le­ním autora.

A ja­ko fakt a smr­tel­ně váž­ně! Jme­nu­je se to http://​kre​a​ci​o​nis​mus​.cz/. Ser­ver pros­tě na­pros­to před­čil veš­ke­rá má oče­ká­vá­ní! To ší­le­né na tom je, že li­dé sa­mi pre­zen­tu­jí­cí ty­to te­o­rie nejsou blb­ci, ale po­řád­ně vzdě­la­ní li­dé, kte­ří roz­hod­ně ne­plá­ca­jí do vě­t­ru, ale sna­ží se vy­sta­vit so­lid­ní te­o­rie. Bo­hu­žel (resp. Bo­hu­dík :-)) je vi­dět, že jsou to jen křeh­ké stav­bič­ky, kte­ré se roz­pa­da­jí na na­pros­to fun­da­men­tál­ních vě­dec­kých chy­bách – kre­di­ti­bi­li­ta, kří­žo­vý dů­kaz atd.

Troš­ku se mi o tom ne­pí­še leh­ko, pro­to­že jsem “his­to­ric­ky” zvyk­lý být to­le­rant­ní k ná­zo­rům ostat­ním… Ale to pros­tě nejde 🙂 Ale abych ne­byl bul­vár­ní jak re­dak­tor Bles­ku – kdo jsou to vlast­ně ti kre­a­ci­o­nis­té?

Zjed­no­du­še­ně jsou to fun­da­men­tál­ní křes­ťa­né, kte­ří do­slov­ně vě­ří Bib­li ja­ko slo­vu bo­ží­mu a to včet­ně kni­hy Ge­ne­sis o stvo­ře­ní svě­ta1. Slo­vo do­slov­ně je dů­le­ži­té – ve své pod­sta­tě by se da­lo ří­ci, že kre­a­ci­o­nis­té jsou pod­mno­ži­nou křes­ťa­nů, pro­to­že “ma­jí stej­nou kni­hu”. Vět­ši­na křes­ťa­nů (kte­ré te­dy znám) však be­re pří­běhy a vě­ci v Bib­li spí­še ja­ko ji­no­ta­je, me­ta­fo­ru2. Já Bib­li na­pří­klad be­ru na stej­né úrov­ni ja­ko Ko­rán, Bás­ně Ed­dy, Ka­le­va­lu – pros­tě jen ja­ko sou­hrn my­tic­kých pří­bě­hů, kte­ré je fajn si ale­spoň jed­nou za ži­vot pře­číst, aby člo­věk po­cho­pil vznik kul­tur­ní­ho svě­ta ko­lem se­be. Ač ate­is­ta, jsem scho­pen do ur­či­té mí­ry po­cho­pit a to­le­ro­vat li­di, kte­ří to dě­la­jí po­dob­ně ane­bo tak, jak po­pi­su­ji vět­ši­nu křes­ťa­nů, co znám.

Ale kre­a­ci­o­nis­té, to jsou těž­cí fun­da­men­ta­lis­ti. A vy­klá­dat si my­to­lo­gii fun­da­men­tál­ně, óóó to za­vá­ní prů­švi­hem – a po­řád­ným. A zá­klad­ním ne­pří­te­lem kaž­dé­ho kre­a­ci­o­nis­ty je evo­luč­ní te­o­rie tak, jak ji chá­pal Darwin a jak se poz­dě­ji na tu­to te­o­rii vy­vi­nu­la. A evo­lu­ci se bu­de­me vě­no­vat i tro­chu nadále.

Ser­ver jsem ob­je­vil te­pr­ve před chví­lí a zleh­ka na­hlé­dl do ně­ko­li­ka člán­ků a mu­sím uznat, že se pá­ni a dá­mo­vé oprav­du sna­ží, aby to ne­by­ly jen ně­ja­ké vý­kři­ky do tmy a tak po­dob­ně, ale pros­tě pár vě­cí tam drh­ne. Nej­ví­ce asi dů­vě­ry­hod­nost. Např. v člán­ku o opi­cích a li­dech pěk­ně po­u­ží­va­jí od­ka­zy a re­fe­ren­ce, pro­blém však je, když se po­dí­vá­te, od­kud čer­pa­jí – růz­né ka­to­lic­ké ča­so­pi­sy, kupří­kla­du. Aby moh­lo být ně­co dů­vě­ry­hod­né, mu­sí to být (resp. mě­lo by být co nej­ví­ce) kří­žo­vě pro­vě­ře­no, např. po­kud mi jed­nu te­o­rii pod­po­ří v ně­ko­li­ka pu­b­li­ka­cích, kte­ré jsou kaž­dá ji­nak za­mě­ře­na, bu­du na tom nej­lé­pe. Pro­blém te­dy je, že ta­ha­jí všech­ny vě­ci “z jed­no­stran­ně za­mě­ře­né­ho zdro­je.” No ale před­po­klá­dej­me, že nám to ne­va­dí. Po­tom se jed­ná o do­ce­la pěk­né člán­ky, ale roz­hod­ně ne o se­ri­óz­ní prá­ce; např. ve vý­še uve­de­ném člán­ku se do­zví­me, že prá­ce se jme­nu­je „Rych­los­ti re­kom­bi­na­cí a ge­no­mo­vé mí­chá­ní u člo­vě­ka a šim­pan­ze – no­vý zvrat v te­o­rii chro­mo­zo­mo­vé spe­ci­a­ce“. Dal jsem si tu prá­ci a ce­lou si ji pře­če­tl (je vol­ně do­stup­ná na Ox­for­d­Books3) a ně­kte­ré zá­vě­ry v ní jsou oprav­du za­jí­ma­vé (i pro mě ja­ko pro člo­vě­ka, kte­rý DNA a ge­ne­ti­ce ro­zu­mí oprav­du na zá­klad­ní úrovni).

Např. až do­sud se ni­kdo ne­po­kou­šel tak­to de­tail­ně zkou­mat roz­dí­ly me­zi lid­skou a šim­pan­zí DNA a obec­ně se vě­ři­lo, že li­dé a šim­pan­zi ma­jí hod­ně spo­leč­né­ho. Ma­jí, ale evi­dent­ně ne to­lik. Ně­kde jsem če­tl (ne­pa­ma­tu­ji na zdroj, bo­hu­žel, tak­že spe­ku­la­ce), že nej­po­dob­něj­ší k li­dem jsou bo­ri­ly a bo­no­bo šim­pan­zi. A až po­tom šimpanzi.

Za­tím se s člán­kem zto­tož­ňu­ji i já. Jen­že po po­měr­ně za­jí­ma­vém člán­ku pl­ném za­jí­ma­vých in­for­ma­cí au­tor člá­nek “za­bi­je” ne­smy­sl­nou ge­ne­ra­li­zu­jí­cí lo­gi­kou (zjed­no­du­ším-li) ve smys­lu “po­kud je to­to mož­né, evo­lu­ce je ab­surd­ní.” A s tím už ne­mo­hu sou­hla­sit. To je na­pros­to myl­ný ná­zor. Po­kud by měl být člá­nek a vý­zkum z to­ho ply­nou­cí ně­jak být dál ve­den, je­di­né, co změ­ní, je chá­pá­ní rych­los­ti a agre­si­vi­ty evo­luč­ních pro­ce­sů. Ne však le­gi­ti­mi­tu evo­lu­ce ja­ko ta­ko­vé! Te­o­rie evo­lu­ce ne­zna­me­ná (ano, je to te­o­rie a ne hy­po­té­za…), že má­me druh A a vznik­ne druh B jen tak. Evo­lu­ce je do­ká­zá­na mno­ha způ­so­by, co se však ne­mě­ní, je cit­li­vý vě­dec­ký pří­stup a ak­tu­a­li­za­ce dat. Stej­ně ja­ko kdy­si se vě­ři­lo, že umě­lá dru­ži­ce nad Ze­mí ne­mů­že lé­tat, dnes je to na­pros­to běž­né. Mu­se­ly se změ­nit úh­ly po­hle­du. Evo­lu­ce mu­sí sa­ma pro­jít evo­lu­cí. Po­kud by Ein­ste­no­vy te­o­rie mě­ly zdis­kre­di­to­vat New­to­no­vy, do­padlo by to špat­ně. Na­štěs­tí ne – pou­ze je roz­ši­řu­jí pro ur­či­té vstup­ní pa­ra­me­t­ry. A to­to je na­pros­to stej­ný prin­cip. Je­di­né, co s jis­to­tou z to­ho­to vý­zku­mu te­dy ví­me, že šim­pan­ci a li­dé nejsou si tak po­dob­ni, jak se mys­le­lo. Ale tím to hasne.

Nicmé­ně evo­lu­ce ja­ko ta­ko­vá je ne­změ­ně­na a sta­bil­ní te­o­rie; náš po­hled na vě­du a na te­o­rie se mě­ní pod­le to­ho, jak po­zná­vá­me svět. Ale kre­a­ci­o­nis­té upra­vu­jí chá­pá­ní svě­ta tak, aby vy­ho­vo­val je­jich pů­vod­ním myš­len­kám. A to je sys­tém, kte­rý ne­mo­hu při­jmout za vlast­ní, pro­to­že od­po­ru­je zdra­vé­mu ro­zu­mu. Ne­mo­hu si pros­tě po­mo­ci, ale kre­a­ci­o­nis­tic­ká te­o­rie je pros­tě po­ple­te­ná, lep­ší slo­vo mě pro to ne­na­pa­dá (mož­ná ješ­tě dě­ra­vá). A teď si před­stav­te, že po svě­tě cho­dí spous­ta smr­tel­ní­ků, kte­ří nejsou tře­ba tak zběh­lí a in­te­li­gent­ní, ja­ko au­tor blo­gu o kre­a­ci­o­nis­mu, ale jsou to obyč li­dé, kte­ří nad věc­mi ne­pře­mýš­lí a jen je ší­ří dál… Ne­bo ješ­tě hůře ja­ko v USA se sna­ží vy­má­mit si u mi­nis­ter­stva škol­ství, aby se kre­a­ci­o­nis­mus učil ja­ko jed­na z dal­ších te­o­rií. Na­štěs­tí však nejsme v USA…