Ne­vý­slov­ně mě vy­tá­čí li­dé, kte­ří jsou schop­ni tvr­dit, že mi­li­o­ná­ři jsou hajzlo­vé, pro­to­že ne­dě­la­jí nic a ma­jí vše co chtě­jí. Ten­to po­hled je na­víc už od­ma­lič­ka v dě­tech za­ko­ván z čes­kých i ne­čes­kých po­há­dek, kdy bez vý­jim­ky ti, co jsou bo­ha­tí, jsou pros­tě špat­ní a prin­cez­nu do­sta­ne ten, kdo má prd a čas­to je tře­ba ješ­tě lí­ný ne­bo ně­jak potrhlý.

Sa­mo­zřej­mě bych mohl psát, že exis­tu­jí mi­li­o­ná­ři, kte­ří svůj ma­je­tek ma­jí dě­dic­tvím^[1]mo­hou snad za to? či ně­ja­kou ne­ka­los­tí, nicmé­ně vě­řím, že ten­to blog je na­psán pro in­te­li­gent­ní li­di a ta­ko­vé po­znám­ky s oči­vid­ným kon­sta­to­vá­ním si mo­hu odpustit.

Bill Ga­tes totiž — ať je ja­ký­ko­liv — mů­že nic ne­dě­lat a při­tom vy­dě­lá­vat, pro­to­že když byl mla­dý, ris­ko­val vše — prak­tic­ky svůj ži­vot, ka­ri­é­ru a co­ko­liv do myš­len­ky, kte­rá by­la zpr­vu do­kon­ce zavrhovaná.

Tak­že teď mů­že se­dět do­ma a ne­dě­lat nic, ale ne­ní to tak, že ni­kdy nic ne­dě­lal, jen to, co udě­lal, udě­lal dob­ře a teď už nic dě­lat ne­mu­sí. To­hle asi vět­ši­na li­dí ne­chá­pe; pe­ní­ze pros­tě dě­la­jí pe­ní­ze. Po­kud jich má­te hro­ma­du, in­ves­tu­je­te a když ne­in­ves­tu­je­te do špat­ných vě­cí^[2]což chce umět, má­te vlast­ně vy­hrá­no. Pa­siv­ní pří­jem je do­ma a mů­že­te ne­dě­lat nic, přes­ně tak, jak tvrdíte.

Ale chá­pu, že jed­no­duš­ší je ří­ci, že ne­dě­la­jí nic a v hos­po­dě se po­plá­cá­vat po zá­dech, jak jste jim to na­tře­li. Trubci.