Li­nux na deskro­pech je k h…

Ano, fakt to takhle cí­tím. Li­nux na ser­ve­ru i deskto­pu jsem po­u­ží­val dlou­há lé­ta, pro­šel jsem si mož­ná i de­sít­ka­mi růz­ných dis­tri­bucí (ně­kte­ré cí­le­ně, ně­kte­ré na zkouš­ku) a mu­sím ří­ci, že na­po­sle­dy jsem si uží­val li­nu­xo­vý desktop ně­kdy v ro­ce 2008, kdy měl desktop lep­ší funk­ce a user ex­pie­ren­ce než teh­dej­ší ma­in­stre­a­mo­vé Win­dows XP SP3

Od té do­by však cí­tím, že pro mě osob­ně je Li­nux na deskto­pu spíš ta­ko­vý vel­mi špat­ný vtip. Proč?

Open sour­ce

Za­čnu hned nej­vět­ší bo­líst­kou — open­sour­ce. Chá­pu, že pro nad­šen­ce je skvě­lé mít mož­nost vy­ro­bit si tře­ba fork[1]Mož­nost od­vět­vit se od ně­ja­ké ver­ze apli­ka­ce či pro­gra­mu. Fork zna­me­ná, že v ně­ja­kém mo­men­tě pros­tě za­čne­te vy­ví­jet vlast­ní ne­zá­vis­lou ver­zi to­ho­to pro­gra­mu. ně­ja­ké­ho pro­gra­mu, co po­u­ží­vá. Ale ma­jo­ri­tě uži­va­te­lů je to na­pros­to jed­no. Ma­jo­ri­ta uži­va­te­lů pros­tě chce za­pnout sys­tém, udě­lat, co po­tře­bu­jí, a za­se ho vy­pnout. Ne­bo ne­vy­pí­nat, uspat, to už je jedno.

Ko­mu­ni­ta ře­ší­cí up­gra­dy Li­nu­xu si však asi mys­lí, že kaž­dý člo­věk je pro­gra­má­tor, kte­rý si do­ká­že na­kon­fi­gu­ro­vat Gimp[2]Gra­fic­ký pro­gram, kte­rý si hra­je na Pho­to­shop ko­lem roku 2000. a do /etc/gimp.conf do­ká­že za­psat pa­ra­me­t­ry dis­ple­je, kte­rý po­u­ží­vá. Ne, ne­zvlád­ne. A i kdy­by, běž­né­ho uži­va­te­le to vů­bec ne­za­jí­má, uži­va­tel chce za­pnout pro­gram a pra­co­vat, ne si hrát na vývojáře.

Ce­lé mi to při­po­mí­ná vel­mi špat­nou re­stau­ra­ci; při­jde­te do piz­zé­rie a chce­te, no, tře­ba piz­zu. A v dob­ré re­stau­ra­ci si vy­be­re­te z na­bíd­ky, po­čká­te, do­sta­ne­te piz­zu. V li­nu­xo­vé re­stau­ra­ci se vás ze­pta­jí na 40 otá­zek, jest­li ji chce­te ori­en­to­vat na se­ver, na jih, jest­li chce­te po­měr těs­ta a ob­lo­hy v po­mě­ru 3,14 ku 2,7, jest­li chce­te pa­prič­ky na­smě­ro­vat ně­ja­kým smě­rem, bar­vu pa­pri­ček, … ně­kde ko­lem to­ho­to mís­ta ztrá­cí­te chuť na piz­zu. Ne­bo na Linux.

Jo, mů­že­te ří­kat, že to­hle ře­ší dis­tri­buce <ná­hod­né jmé­no ně­ja­ké ob­skur­ní dis­tri­buce, kte­rou po­u­ží­vá 6 li­dí a vy jste ten je­den bu­dou­cí z těch 6>. Běž­né­ho uži­va­te­le to­hle ne­za­jí­má.

Dis­tri­buce

Jsou mra­ky dis­tri­bucí. Stov­ky, mož­ná i ti­sí­ce. Proč? Pro­to­že je to mož­né. Pro­blém to­ho­to pří­stu­pu je, že má­te stov­ky, mož­ná ti­sí­ce ne­zá­vis­lých vzá­jem­ně moc ne­kom­pa­ti­bil­ních ope­rač­ních sys­té­mů. Ně­kte­ří to­mu­to sta­vu ří­ka­jí roz­tříš­tě­nost li­nu­xu.

Dis­tri­buce je vlast­ně sa­da ba­lí­ků, kte­ré si ně­ja­ký au­tor vy­mys­lel, že je vhod­ný pro ně­ja­ké po­u­ži­tí. S tím je čas­to po­jen ně­ja­ký ba­líč­ko­va­cí sys­tém, apt, rpm, wha­te­ver. Ne­bo v hor­ším pří­pa­dě ně­ja­ký vlast­ní. Když po­u­ží­vá­te ně­ja­kou dis­tri­buci a hle­dá­te, jak ně­co vy­ře­šit, sko­ro ni­kdy ne­na­jde­te dis­tri­buci, kte­rou po­u­ží­vá­te. I když po­u­ží­vá­te vel­ká dis­t­ra ty­pu De­bi­an, stej­ně zjis­tí­te, že trá­va ve­d­le je ze­le­něj­ší a ve fó­rech se ře­ší na kon­ku­renč­ní dis­tri­buci, jak to tam krás­ně funguje.

Tak jo, pře­jde­te na tu dru­hou dis­tri­buci. A zjis­tí­te, že to tam fakt fun­gu­je, ale na no­te­boo­ku se vám ne­da­ří spus­tit wi­fi­na. Což out-of-the-box krás­ně šlo na před­cho­zí dis­tri­buci. Hle­dá­te na ne­tu a zjis­tí­te, že v ji­né dis­tri­buci by to mě­lo jít.

Běž­ný člo­věk ale ty­hle ptá­ko­vi­ny ne­ře­ší, běž­ný člo­věk chce, aby vše hned fun­go­va­lo. Hned. Bez nastavení.

Li­nu­xo­vá komunita

Nej­hor­ší věc na zá­věr. Po­řád ně­kde sly­ší­te či čte­te, že li­nux má su­per ko­mu­ni­tu, kte­rá vždy po­ra­dí. Jo, to ur­či­tě. Li­nu­xo­vá ko­mu­ni­ta je pl­ná to­xic­kých re­tar­dů vět­ši­nou špí­nu dští­cí na kon­ku­renč­ní dis­tri­buci, po­kud ně­kde řek­ne­te, že chce­te ně­co na­sta­vit my­ší, vy­na­da­jí vám, že jste blb­ci, pro­to­že správ­ně se to dě­lá ně­ja­kým 3řádkovým pří­ka­zem v konzoli.

Běž­ný uži­va­tel to­hle ře­šit ne­chce, běž­ný uži­va­tel chce sys­tém po­u­ží­vat hned. Bez kon­zo­lí a bez ad­mi­nis­trá­tor­ských zásahů.

Zá­vě­rem

Jo, mů­že­me si ří­kat, že tím pá­dem běž­ní uži­va­te­lé na Li­nu­xu ne­maí co dě­lat a li­nux je tak ur­čen pro li­di, kte­ří ja­ko zá­ba­vu ma­jí kon­fi­gu­ra­ci sys­té­mu. A klid­ně, ať to tak je. Ale pak si ta­ko­vý sys­tém ta svo­je 3 % na deskto­pu zaslouží.

Li­nux je na deskto­pu to­tál­ní shit, když už se vám po­da­ří roz­cho­dit, na­bíd­ka funkč­ních apli­ka­cí je ješ­tě vět­ší vtip než sys­tém sa­mot­ný. Jo, jste schop­ni po týd­nu la­dě­ní ně­co udě­lat, ale to běž­né­ho člo­vě­ka nezajímá.

Ur­či­tě bu­dou mra­ky ko­men­tá­řů ty­pu „mně to tak šlo” a „na mém no­te­boo­ku…” — wha­te­ver, no­bo­dy ca­res. Užij­te si svá 3 %.

Po­znám­ky pod ča­rou

Po­znám­ky pod ča­rou
1 Mož­nost od­vět­vit se od ně­ja­ké ver­ze apli­ka­ce či pro­gra­mu. Fork zna­me­ná, že v ně­ja­kém mo­men­tě pros­tě za­čne­te vy­ví­jet vlast­ní ne­zá­vis­lou ver­zi to­ho­to programu.
2 Gra­fic­ký pro­gram, kte­rý si hra­je na Pho­to­shop ko­lem roku 2000.

Je „wo­ke” v mé­di­ích problém?

Troš­ku ne­po­pu­lár­ní­ho ná­zo­ru; ne­mys­lím si, že wo­ke agen­da mů­že za pro­pad fil­mů či her, ne­sou­hla­sím s obec­ným tvr­ze­ním „go wo­ke, go bro­ke.” V ná­sle­du­jí­cích pár od­stav­cích vy­svět­lím svůj po­stoj k to­mu­to ak­tu­ál­ní­mu spo­le­čen­ské­mu té­ma­tu. Ja­ko mo­de­lo­vé si­tu­a­ce vy­u­ži­ji růz­ných po­čí­ta­čo­vých her, nicmé­ně mů­že­te s kli­dem apli­ko­vat i na ostat­ní zá­bav­ní mé­dia (fil­my, hud­ba, li­te­ra­tu­ra, klipy, …)

Imer­ze v po­čí­ta­čo­vých hrách

Ja­kým způ­so­bem hod­no­tit kva­li­tu po­čí­ta­čo­vých her? Co je pri­már­ním úče­lem exis­ten­ce ta­ko­vé hry v prv­ní řa­dě? Pro kaž­dé­ho je­din­ce mo­hou být od­po­vě­di na ty­to otáz­ky na­pros­to růz­né. Pro ně­ko­ho mů­že být nos­nou hod­no­tou u hry zá­bav­nost, pro ně­ko­ho pří­běh, pro ně­ko­ho dob­rá gra­fi­ka. Pro ně­ko­ho ji­né­ho to mů­že být tře­ba pře­sah té­ma­tu do ži­vo­ta hráče. 

Eli­te Dan­ge­rous: Odyssey

K po­čí­ta­čo­vé hře je te­dy mož­no při­stu­po­vat růz­ným způ­so­bem; na­pří­klad v kni­ze Ga­me Fe­el[1]https://​ar​chi​ve​.org/​d​e​t​a​i​l​s​/​g​a​m​e​-​f​e​el/, kni­ha vol­ně ke sta­že­ní: game-feel.pdf, kte­rá se vě­nu­je vcí­tě­ní se hrá­če do hry, se mů­že­me do­číst o prin­ci­pu hry ja­ko pro­dlou­že­ní vlast­ní­ho tě­la. V re­ál­ném ži­vo­tě bychom to moh­li při­po­dob­nit tře­ba k ří­ze­ní au­to­mo­bi­lu ne­bo jízd­ní­ho ko­la. Je­de­me au­tem a ně­kdo do vás na­bou­rá. Jas­ně, na­bou­ra­li vám au­to, ale hlav­ně na­bou­ra­li vás sa­mot­né. Au­to se sta­ne jen roz­ší­ře­ním tě­la, roz­ší­ře­ním vlast­ní iden­ti­ty řidiče. 

Při hra­ní po­čí­ta­čo­vé hry na­stá­vá po­dob­ný fe­no­mén. Her­ní po­sta­va se vlast­ně stá­vá jen ja­kým­si pro­dlou­že­ním (me­ta­fo­ric­ky) va­še­ho vlast­ní­ho já. Když hra­je­te za She­par­da v Mass Ef­fec­tu, vi­dí­te ho ja­ko po­sta­vu, dě­lá­te s ním vě­ci, ale dě­lá­te vě­ci tak, jak je cí­tí­te vy. She­pard se tak stá­vá jen pro­dlou­že­ním va­še­ho valstní­ho já, va­šich zá­jmů, chtí­če a tak po­dob­ně[2]a sa­mo­zřej­mě do po­sta­vy vklá­dá­te vě­ci, kte­ré bys­te si přá­li mít v re­á­lu, ale okol­nos­ti vám to ne­do­vo­lí, např. mít sex s mi­mo­zemš­ťa­ny 😀 .

Na vr­cho­lu py­ra­mi­dy, Cyber­punk 2077

To­mu­to je­vu sou­hrn­ně ří­ká­me imer­ze, te­dy v pře­kla­du ně­co ja­ko vcí­tě­ní se, po­no­ře­ní se do hry. Mož­nos­ti, ja­ký­mi to­ho hra do­sa­hu­je, jsou sa­mo­zřej­mě růz­né, ale pod­le hrá­če sub­jek­tiv­ně kaž­dá z těch­to mož­nos­tí bu­de mít ji­nou váhu. Ně­kdo dá před­nost lep­ší­mu pří­bě­hu před gra­fi­kou, ně­kdo dá za­se před­nost vy­kres­le­ní po­sta­vy tak, jak si hráč představuje. 

Hod­no­ce­ní her a „wo­ke”

Při hod­no­ce­ní hry[3]ne­mys­lím tím až tak psa­ní re­cen­ze, ja­ko spí­še im­pli­cit­ní­mu hod­no­ce­ní bě­hem hra­ní se tak hráč sna­ží svým běž­ným vě­do­mím na­la­dit na po­sta­vu ve hře a po­kud to hra do­vo­lu­je, i po­sta­va mů­že od­rá­žet hod­no­to­vý žeb­ří­ček au­to­ra, po­kud si to hráč pře­je. Je dů­le­ži­té si zno­vu uvě­do­mit, že ty­to žeb­říč­ky jsou čis­tě subjektivní. 

Aby se hrá­či hra obec­ně lí­bi­la, mu­sí mu hra, svět, po­sta­vy v ní dá­vat osob­ní smy­sl. Te­dy mu­sí být na­la­dě­ny tak, aby od­rá­že­ly vy­řče­né i ne­vy­řče­né chu­tě uži­va­te­le. Pro pří­klad ne­mu­sím cho­dit da­le­ko, je­den můj ka­ma­rád hra­je ve všech hrách, kde je po­sta­va, ne­u­stá­le stej­nou po­sta­vu — mla­dou zr­za­tou el­f­ku z aris­to­kra­tic­ké ro­di­ny, kte­rá svo­ji na­i­vi­tou a čas­to i hloupostí až ne­zku­še­nos­tí způ­so­bí ne­jed­no tra­ble. Hra­je tak běž­né hry, ale tře­ba i DnD a po­dob­né. Po­kud te­dy exis­tu­jí hry, kte­ré tak­to obec­ně na­sta­ve­nou po­sta­vu do­vo­lu­jí hrát, ta­ko­vé hry se ka­ma­rá­do­vi spí­še bu­dou lí­bit. Aby se mu ne­lí­bi­ly, mu­se­lo by ně­ja­ké ne­ga­ti­vum stil­ně pře­vá­žit to, že hra do­vo­lu­je hrát po­sta­vu tak, jak si on sám přeje. 

Go­ro Ta­ke­mu­ra, Cyber­punk 2077

To­mu­to je­vu obec­ně mů­že­me ří­kat re­pre­zen­ta­ce po­sta­vy. Pro ka­ma­rá­da je je­ho re­pre­zen­ta­cí zr­za­tá el­f­ka, pro ně­ko­ho je to ně­ja­ký MECH ro­bot. Li­dé ma­jí obec­ně rá­di, když je­jich po­sta­va (kte­rá ne­mu­sí být přes­ně ta, kte­rou ma­jí v re­ál­ném ži­vo­tě) je dob­ře re­pre­zen­to­vá­na. Na­pří­klad ve zmí­ně­ném Mass Ef­fec­tu těž­ko ně­kdo souzní s tím, že je člo­věk su­per­špič­ko­vý vo­ják, kte­rý vlast­ní vesmír­nou loď. Ale cha­rak­te­ro­vé vlast­nos­ti po­sta­vy mo­hou ta­ko­vé souzně­ní vy­tvo­řit, např. po­kud je ně­ko­mu blíz­ké hrát po­sta­vu ja­ko pří­jem­né­ho chla­pí­ka, mů­že. V ta­ko­vém pří­pa­dě je po­sta­va dobrou re­pre­zen­ta­cí hrá­čo­va úmyslu.

Jak s tím vším sou­vi­sí ter­mín „wo­ke“? Z his­to­ric­ké­ho hle­dis­ka se jed­ná o po­jem, kte­rý pů­vod­ně od­ka­zo­val na po­vě­do­mí o ra­so­vé a gen­de­ro­vé rov­no­práv­nos­ti, te­dy o sna­hu vést li­di k to­mu, aby si uvě­do­mi­li dis­kri­mi­na­ci a ne­spra­ve­dl­nos­ti, kte­ré za­sa­hu­jí různá et­ni­ka a gen­de­ro­vé sku­pi­ny. V prů­bě­hu ča­su však do­šlo k po­su­nu vý­zna­mu, kdy se ten­to pů­vod­ně in­klu­ziv­ní kon­cept za­čal vní­mat ja­ko mi­li­tant­ní hnu­tí. Mís­to pod­po­ry všech et­nik a gen­de­rů se „wo­ke“ čas­to vy­klá­dá tak, že pro­te­žu­je pře­de­vším ba­rev­ná et­ni­ka na úkor bí­lých, což mů­že vy­vo­lá­vat kri­ti­ku a po­la­ri­za­ci, pří­pad­ně to­též lze tvr­dit o gen­de­ro­vém roz­dě­le­ní a ná­sled­né po­la­ri­za­ci[4]pří­kla­dem bu­diž např. fir­ma Ubi­s­oft, kte­rá do své­ho pro­gra­mu do stu­dií be­re jen že­ny a ne­bi­nár­ní oso­by, což sa­mo o so­bě ne­mu­sí být pro­blém, po­kud tím fir­ma chce pod­po­řit rov­nost gen­de­ru, ako­rát k to­mu sa­ma po­u­ží­vá ne­rov­nost gen­de­ru ja­ko ná­stroj, což mů­že pů­so­bit při­nejmen­ším po­kry­tec­ky.

Fa­rář, Kin­g­dom Co­me Deliverance

Vět­ši­na li­dí je rá­da re­pre­zen­to­vá­na, jak jsem uve­dl vý­še; pro ně­ko­ho však mů­že být dů­le­ži­té být re­pre­zen­to­ván ne tře­ba ja­ko pří­jem­ný chla­pík, ale tře­ba svo­jí gen­de­ro­vou iden­ti­tou. Pro ně­ko­ho mů­že být prá­vě ten­to pr­vek ve hře tím, čím se na her­ní po­sta­vu na­vá­že a do­ká­že být do hry po­no­řen, imerze. 

Tak kde je te­dy problém?

Pro­blém na­stá­vá v mo­men­tě, kdy her­ní vý­vo­jář po­cho­pí „wo­ke” ne ve svém pů­vod­ním vý­zna­mu, te­dy co nej­ví­ce rov­no­práv­nos­ti, mož­nos­ti pro všech­ny a tak po­dob­ně, ale kdy ten­to ter­mín zne­u­ži­je k za­kry­tí vlast­ní­mu ra­sis­mu[5]ano, i ne­ná­vist k bě­lo­chům je ra­sis­mus či diskriminace. 

Pod­le sta­tis­tik[6]např. https://​fi​nan​ce​son​li​ne​.com/​n​u​m​b​e​r​-​o​f​-​g​a​m​e​r​s​-​w​o​r​l​d​w​i​de/ je znač­ná část hrá­čů ve sku­pi­ně ozna­či­tel­né ja­ko „bí­lý mla­dý muž.” Udě­lám-li te­dy hru, kte­rá při­jme všech­ny gen­de­ry, po­té li­dé, kte­ří ma­jí po­tře­bu imer­ze po­sta­vu ře­šit přes svůj gen­der bu­dou spo­ko­je­ni, kaž­dý si v tom na­jde „to své.” Ne však všich­ni tu­to po­tře­bu ma­jí, ně­kte­ří chtě­jí hru hrát pros­tě jen pro­to, že je to zá­ba­va, ně­kte­ří chtě­jí hrát hru jen pro­to, že má skvě­lý pří­běh, u kte­ré­ho si tře­ba i po­bre­čí­me[7]ano, Mass Ef­fect, pla­ne­ta Ran­noch. A to je vše na­pros­to v po­řád­ku. Bu­du-li však svůj mar­ke­ting a pro­fil na so­ci­ál­ních sí­tích mí­řit pro­ti mla­dým bí­lým mužům, můžu dost na­ra­zit. Jed­nak je to sko­ro po­lo­vi­na veš­ke­rých zá­kaz­ní­ků, ale uka­zu­je se, že ani že­ny a dal­ší gen­de­ry ne­ra­dy chtě­jí být spo­jo­vá­ny s pro­duk­tem, kte­rý se ve­řej­ně cho­vá dis­kri­mi­nač­ně, rasisticky. 

Ja­pan­town, Cyber­punk 2077

Když to te­dy shr­nu; „wo­ke” ja­ko ta­ko­vý vů­bec ne­ní pro­blém. Na­o­pak, je to na­pros­to skvě­lá věc, kdy se sna­ží­me uká­zat svě­tu rov­no­práv­nost, kdy chce­me při­jmout všech­ny hrá­če bez roz­dí­lu gen­de­ru, et­ni­ka či tře­ba ně­ja­kých tě­les­ných dys­funk­cí či ab­nor­ma­lit. Po­kud však chci ve své hře zo­hled­nit ně­ja­ké et­ni­kum a vy­u­ži­ji k je­ho re­pre­zen­ta­ci jen pseu­do­ar­che­ty­pic­ké vlast­nos­ti ty­pu „všich­ni Viet­nam­ci jí po­řád jen rý­ži a nic ji­né­ho,” po­té na­ra­zím. A na­ra­zím právem. 

Wo­ke ne­ní pro­blém, špat­né hry jsou pro­blém. Wo­ke ne­ní pro­blém, dis­kri­mi­nač­ní a ra­sis­tic­ký mar­ke­ting je problém. 

Po­znám­ky pod ča­rou

Po­znám­ky pod ča­rou
1 https://​ar​chi​ve​.org/​d​e​t​a​i​l​s​/​g​a​m​e​-​f​e​el/, kni­ha vol­ně ke sta­že­ní: game-feel.pdf
2 a sa­mo­zřej­mě do po­sta­vy vklá­dá­te vě­ci, kte­ré bys­te si přá­li mít v re­á­lu, ale okol­nos­ti vám to ne­do­vo­lí, např. mít sex s mimozemšťany 😀 
3 ne­mys­lím tím až tak psa­ní re­cen­ze, ja­ko spí­še im­pli­cit­ní­mu hod­no­ce­ní bě­hem hraní
4 pří­kla­dem bu­diž např. fir­ma Ubi­s­oft, kte­rá do své­ho pro­gra­mu do stu­dií be­re jen že­ny a ne­bi­nár­ní oso­by, což sa­mo o so­bě ne­mu­sí být pro­blém, po­kud tím fir­ma chce pod­po­řit rov­nost gen­de­ru, ako­rát k to­mu sa­ma po­u­ží­vá ne­rov­nost gen­de­ru ja­ko ná­stroj, což mů­že pů­so­bit při­nejmen­ším pokrytecky
5 ano, i ne­ná­vist k bě­lo­chům je rasismus
6 např. https://​fi​nan​ce​son​li​ne​.com/​n​u​m​b​e​r​-​o​f​-​g​a​m​e​r​s​-​w​o​r​l​d​w​i​de/
7 ano, Mass Ef­fect, pla­ne­ta Rannoch

Mod­rý fil­tr v brýlích

mod­rý­mi fil­try, kte­ré ma­jí chrá­nit oči před po­ško­ze­ním „z kou­ká­ní do dis­plejů” se jen roz­tr­hl py­tel, po­kud si jde­te kou­pit brý­le (na běž­né no­še­ní,) sko­ro vždy vám v pro­dej­ně na­bíd­nou (za pří­pla­tek) po­ří­ze­ní mod­ré­ho fil­tru přes skla. A mě to ne­sku­teč­ně vy­tá­čí, hned vy­svět­lím proč.

Vliv mod­ré­ho svět­la na or­ga­nis­mus, psy­cho­lo­gic­ký vliv svět­la na spánek

Pod­le člán­ku v ma­ga­zí­nu Na​tu​re​.com[1]https://​www​.na​tu​re​.com/​a​r​t​i​c​l​e​s​/​s​4​1​5​9​8​-​018 – 28254‑8 se při dlou­ho­do­bých tes­tech vli­vu mod­ré­ho svět­la[2]cca ko­lem 380 nm ne­pro­je­vi­lo nic, co by pů­so­bi­lo de­ge­ne­ra­tiv­ně na buň­ky oč­ní sít­ni­ce. Sa­mo­zřej­mě za před­po­kla­du, že je da­né svět­lo v běž­ných me­zích, te­dy ne­pe­re­me si mod­rým la­se­rem pří­mo do oka a tak po­dob­ně. Oko totiž je na vi­dě­ní mod­ré­ho svět­la uzpů­so­be­no a byť pro­lon­go­va­ná ex­po­zi­ce to­mu­to zá­ře­ní pros­tě ne­má zna­tel­něj­ší­ho vli­vu na sa­mot­né buňky.

Ji­ná si­tu­a­ce však na­stá­vá v psy­cho­lo­gic­ké ro­vi­ně, lid­ský (a nejen lid­ský) or­ga­nis­mus je zvyk­lý re­a­go­vat na ur­či­té „svě­tel­né pro­je­vy” v pří­ro­dě, pře­de­vším tak de­te­ku­je „rá­no a ve­čer” — te­dy na­sta­vu­je (po­má­há na­sta­vo­vat) den­ní re­žim, ji­ný­mi slo­vy řek­ne člo­vě­ku, že „vi­dím mod­ro, už bu­de rá­no, vi­dím čer­ve­no, bu­de ve­čer a pů­jdeš spát.”[3]https://​www​.nc​bi​.nlm​.nih​.gov/​p​m​c​/​a​r​t​i​c​l​e​s​/​P​M​C​5​2​9​9​3​89/[4]https://​pe​di​at​rics​.aap​pub​li​cati​ons​.org/​c​o​n​t​e​n​t​/​e​a​r​l​y​/​2​0​1​6​/​1​1​/​1​0​/​p​e​d​s​.​2​016 – 1878

Po­kud te­dy pra­cu­je­me poz­dě do no­ci na po­čí­ta­či a sví­tí­me si „bí­lým svět­lem,” (te­dy svět­lem, kte­ré ob­sa­hu­je i hod­ně mod­ré­ho svět­la)[5]http://​www​.re​pai​r​faq​.org/​s​a​m​/​r​e​p​s​p​ec/[6]Za­jí­ma­vý člá­nek o psím vi­dě­ní: https://​www​.nc​bi​.nlm​.nih​.gov/​p​m​c​/​a​r​t​i​c​l​e​s​/​P​M​C​3​7​3​0​6​01/ po­té po­měr­ně na­ru­ší­me na­sta­ve­ný „pro­gram” moz­ku na to, kdy se má za­čít při­pra­vo­vat ke spánku.

Ja­kým způ­so­bem te­dy nej­jed­no­du­še­ji tě­lu po­mo­ci, aby se ten­to re­žim ne­na­ru­šil, pří­pad­ně se vliv to­ho­to mod­ré­ho svět­la ale­spoň minimalizoval?

Vy­pně­me mod­ré světlo!

Nej­jed­no­duš­ší me­to­dou je pros­tě eli­mi­ni­vat zdro­je mod­ré­ho svět­la v mí­tě, kde se na­chá­zím, než jdu spát. Po­kud však chci zob­ra­zit na dis­ple­ji bí­lé svět­lo, mám pro­blém — bí­lé svět­lo je kom­bi­na­cí všech ba­rev­ných slo­žek a te­dy i té mod­ré. Na­pa­dá nás te­dy ře­še­ní; mod­ré svět­lo ně­jak od­fil­tro­vat. Pojď­me zku­sit pár po­ku­sů s tím, jak vy­pa­dá ob­rá­zek (ná­hod­ně sta­že­ný z in­ter­ne­tu,) kte­rý bu­du podro­bo­vat změ­ně ba­rev­ných kři­vek v edi­tač­ním programu.

Ori­gi­nál­ní ob­rá­zek (s rov­nou křiv­kou) vi­dí­te níže:

Ori­gi­nál­ní ob­rá­zek bez ja­kých­ko­liv úprav

Od­stra­ní­me pou­ze troš­ku modré

Po­kud křiv­kou, kte­rá uka­zu­je mod­ré svět­lo troš­ku pohneme:

Vi­dí­te, že jen drob­ná změ­na ba­rev­nos­ti způ­so­bí dras­tic­kou změ­nu v ba­rev­ném vní­má­ní da­né­ho ob­ráz­ku. Pro za­jí­ma­vost — křiv­ku ba­rev jsem upra­vil jen troš­ku, od­stra­nil jsem pře­de­vším mís­to, kde se mod­rá vy­sky­tu­je nej­ví­ce (da­nou světlost).

Křiv­ka mod­ré­ho ka­ná­lu v obrázku.

 

Po­kud z ob­ráz­ku od­stra­ním ja­kou­ko­liv část mod­ré slož­ky, jed­ná-li se o pl­no­ba­rev­ný ob­rá­zek (kte­rý mod­rou ob­sa­hu­je v prv­ním pří­pa­dě,) po­té všech­ny změ­ny bu­dou vy­pa­dat po­dob­ně (do­po­ru­ču­ji za­ex­pe­ri­men­to­vat s křiv­ka­mi v ně­ja­kém gra­fic­kém pro­gra­mu ty­pu GIMP či Pho­to­shop). Co te­dy mod­ré fil­try z brý­lí filtrují?

Po­kud má­me brý­le s mod­rým fil­trem, ale „ob­raz svě­ta” vy­pa­dá ne­změ­něj, po­té mod­rý fil­tr ne­fil­tru­je nic, co by očím va­di­lo (UVAUVB svět­lo fil­tru­jí pří­mo skla). Chce­te-li brý­le s „fil­tro­vá­ním mod­ré­ho svět­la,” bu­dou skla vy­pa­dat ně­jak takto:

Brý­le s mod­rým fil­trem Zdroj: https://​iris​tech​.co/​b​l​u​e​-​l​i​g​h​t​-​f​i​l​t​e​r​-​t​e​st/

Te­dy ji­ný­mi slo­vy, po­kud chce­te fil­tro­vat mod­ré svět­lo, mu­sí to být v brý­lích vi­dět 🙂 Ji­nak jste pros­tě na­le­tě­li (nelze od­fil­tro­vat mod­ré svět­lo, aniž by se ne­změ­ni­la cel­ko­vá barva obrazu).

A po­kud si ne­chce­te ku­po­vat brý­le s fil­trem, nej­jed­no­duš­ší je jak na mo­bi­lu tak v po­čí­ta­či na­sta­vit „noč­ní re­žim,” kte­rý všech­ny bar­vy na dis­ple­ji pře­po­čí­tá­vá tak, aby dis­ple­je co nejmé­ně vy­za­řo­va­ly mod­ré světlo.

 

Ne­pře­ji si, aby Fa­ce­book ně­co dě­lal s mý­mi fot­ka­mi!” mor

… a dal­ší zby­teč­né žvás­ty, pak to zko­pí­ruj­te a vlož­te na svo­ji zeď” (a za­spa­muj­te tak ce­lý Facebook).

Dneska jen v krát­kos­ti. Fa­ce­book po­u­ží­vá pod­mín­ky[1]tu­ty: https://​www​.fa​ce​book​.com/​t​e​r​m​s​.​php. Při re­gis­tra­ci je tře­ba je od­klik­nout, že s ni­mi sou­hla­sí­te. Po­kud s ni­mi ne­sou­hla­sí­te, ne­kli­kej­te a ne­za­klá­dej­te pro­fil. To, že si na zeď dá­te text, že „ne­sou­hla­sí­te, aby Fa­ce­book…” o vás jen uka­zu­je dvě věci:

  1. Jste kre­té­ni, kte­ří ne­ro­zu­mí psa­né­mu tex­tu. Po­tom bys­te ne­mě­li mít Facebook.
  2. Ne­čet­li jste pod­mín­ky Fa­ce­boo­ku a za­lo­ži­li si tak pro­fil ile­gál­ně (jop). Po­tom bys­te ne­mě­li mít Facebook.

Ne­vím, kte­rá z vý­še uve­de­ných hod­nos­tí se vás tý­če, ale je mi to jed­no. Čau 🙂

Pří­lo­ha: Zde je text, o kte­rém mluvím:

Ne­za­po­meň­te, zí­t­ra za­čí­ná no­vé pra­vi­dlo Fa­ce­boo­ku, kde mo­hou po­u­žít va­še fot­ky. Ne­za­po­meň­te, že ter­mín je dnes!!! Lze ji po­u­žít v soud­ním ří­ze­ní pro­ti Vám. Vše, co jste kdy zve­řej­ni­li, se ode dneška zve­řej­ní — včet­ně sma­za­ných zpráv. Za jed­no­du­chou ko­pii a vlož­ku to nic ne­sto­jí, lep­ší bez­peč­né než litovat.

Ne­u­dě­lu­ji Fa­ce­boo­ku ani žád­ným or­ga­ni­za­cím spo­je­ným s Fa­ce­boo­kem, aby po­u­ží­va­ly mé ob­ráz­ky, in­for­ma­ce, zprá­vy ne­bo pří­spěv­ky, a to jak mi­nu­lé, tak Tím­to pro­hlá­še­ním in­for­mu­ji Fa­ce­book, že na zá­kla­dě to­ho­to pro­fi­lu a / ne­bo je­ho ob­sa­hu je přís­ně za­ká­zá­no ko­pí­ro­vat, dis­tri­bu­o­vat ne­bo při­jí­mat ja­ká­ko­li ji­ná opat­ře­ní pro­ti mně. Ob­sa­hem to­ho­to pro­fi­lu jsou sou­kro­mé a dů­věr­né in­for­ma­ce. Po­ru­še­ní sou­kro­mí mů­že být po­tres­tá­no zá­ko­nem: Fa­ce­book je ny­ní ve­řej­nou in­sti­tu­cí. Všich­ni čle­no­vé mu­sí zve­řej­nit ta­ko­vou poznámku.

Po­kud chce­te, mů­že­te tu­to ver­zi zko­pí­ro­vat a vlo­žit. Po­kud ale­spoň jed­nou ne­zve­řej­ní­te pro­hlá­še­ní, bu­de im­pli­cit­ně po­vo­le­no po­u­ží­vat va­še fot­ky a in­for­ma­ce v ak­tu­a­li­za­cích sta­vu pro­fi­lu. Ne­sdí­lej­te. Zko­pí­ruj­te a vložte.

Je­jich no­vý al­go­rit­mus vy­bí­rá těch stej­ných má­lo li­dí — asi 25-kte­ří bu­dou číst va­še příspěvky.

To je dů­vod, proč:
Všu­de v tom­to pří­spěv­ku drž­te prst a ob­je­ví se ” Ko­pie Klik­ně­te na „Ko­pí­ro­vat”. Pak pře­jdě­te na svou strán­ku, za­lož­te no­vý pří­spě­vek a všu­de strč­te prst do prázd­né­ho po­le. „Vlo­žit” se zob­ra­zí a klik­ně­te na Vložit
To obe­jde systém.

Po­znám­ky pod ča­rou

Ko­ro­na­výr

Te­nhle člá­nek je o tom, jak se nám spo­leč­nost (opět), roz­dě­li­la na dva ne­smi­ři­tel­né tá­bo­ry. Je­den sou­čas­nou ší­ří­cí se ná­ka­zu no­vou ver­zí co­ro­na­vi­ru zleh­ču­je, s tím, že běž­ná chřip­ka je hor­ší. Ne­ní. A ten dru­hý pa­ni­ka­ří, vi­dí mo­ro­vou rá­nu, kte­rá vy­hu­bí po­lo­vi­nu pla­ne­ty, sku­pu­je tu­ny po­tra­vin (kte­ré mu do­ma ve spí­ži pro­jdou a ja­ko správ­ný spo­ři­vý ma­lo­měš­ťák je sa­mo­zřej­mě sní, aby ne­při­šly vni­več, což mu způ­so­bí hor­ší zdra­vot­ní kom­pli­ka­ce, než vi­rus sa­mot­ný) a vů­bec dělá,že to je nej­hor­ší ka­ta­stro­fa, kte­rá svět po­tka­la od dru­hé svě­to­vé vál­ky. Není.

Te­dy ně­jak s ro­zu­mem. Prav­du ne­má ani je­den ze zmí­ně­ných tá­bo­rů, a ta mrš­ka je, jak už to bý­vá (a můj ko­le­ga spo­lu­ad­min tu vě­tu vy­lo­že­ně ne­sná­ší), ně­kde upro­střed. Roz­hod­ně bych co­ro­na­vi­rus ne­pod­ce­ňo­val, před­cho­zí ver­ze mě­ly le­ta­li­tu po­měr­ně vy­so­kou, SARS ko­lem 10%, MERS až ko­lem 50%. U obou před­cho­zích epi­de­mií co­ro­na­vi­ru však ne­do­šlo k ma­so­věj­ší­mu roz­ší­ře­ní, po­čty na­ka­že­ných by­ly mi­lo­srd­ně níz­ké. Sou­čas­ný Co­viD-19 do­sa­hu­je vý­raz­něj­ší­ho roz­ší­ře­ní, le­ta­li­ta se za­tím po­hy­bu­je oko­lo 3%. Pro srov­ná­ní, běž­ná se­zón­ní chřip­ka má smrt­nost ko­lem 2%. Dluž­no však po­dotknout, že chřip­ka je u nás da­le­ko roz­ší­ře­něj­ší, a bu­de­me-li se po­hy­bo­vat v ab­so­lut­ních čís­lech, po­čet obě­tí chřip­ky da­le­ce pře­sa­hu­je hroz­bu co­ro­na­vi­ru. Do­dá­vám ale — za­tím. Za­tím se nám co­ro­na­vi­rus moc ne­roz­ší­řil, ak­tu­ál­ně má­me 21 na­ka­že­ných.  a za­tím ne­má­me žád­né obě­ti. Dost zá­le­ží na de­mo­gra­fic­ké ma­pě spo­leč­nos­ti, ná­ka­za je ne­bez­peč­něj­ší pro oso­by s osla­be­nou imu­ni­tou. V Itá­lii za­tím vy­chá­zí sta­tis­ti­ky hor­ší než v Čí­ně, kde epi­de­mie vypukla.

Ně­ja­ké shr­nu­tí te­dy? Ne, ne­ní to hra, a ne­ní to rý­mič­ka. Ne­ní ale dů­vo­du k pa­ni­ce. Ne­ní dů­vo­du k ra­bo­vá­ní ob­cho­dů a bu­do­vá­ní pro­ti­ja­der­né­ho kry­tu. Mě­li bychom do­dr­žo­vat stan­dard­ní, a mož­ná tro­chu ze­sí­le­né hy­gi­e­nic­ké ná­va­ky. Mýt si ru­ce, zejmé­na po ces­tě hro­mad­ný­mi ces­tov­ní­mi pro­střed­ky, ma­ni­pu­la­ci s pe­ně­zi a po­dob­ně. Po­u­žít tře­ba des­in­fekč­ní gel, na ru­ce.. Na dru­hou stra­nu, bychom ta­to pra­vi­dla mě­li do­dr­žo­vat i kvů­li chřip­ce, mož­ná, že by po­čty mrtvých u chřip­ky by­ly ta­ké niž­ší. Asi nej­dů­le­ži­těj­ší je za­cho­vat si zdra­vý ro­zum a chlad­nou hla­vu, ne­pa­ni­ka­řit (jak ří­kal je­den z mých uči­te­lů, nej­hor­ší smrt je z vy­pla­še­ní), ani zby­teč­ně leh­ko­my­sl­ně ne­ris­ko­vat. I když ná­ka­za ani zda­le­ka ne­mu­sí být smr­tel­ná, proč si o ni ří­kat. Prostě.…tak ně­jak nor­mál­ně, no.

Li­di, kte­ří si ne­vá­ží to­ho, co mají

Do­po­ru­ču­ji vám pro­vést in­spek­ci zbra­ně tím­to způ­so­bem, ale­spoň zby­de ví­ce sluš­ných lidí

Dneš­ní člá­nek jsem vlast­ně ani ne­chtěl psát, ani jsem ne­tu­šil, že ho bu­du psát. Ale pak se člo­věk bě­hem ně­ko­li­ka ho­din do­zví dvě „bom­by” a pros­tě mu­sí to na­psat. Proč se chci však vě­no­vat to­mu, co je na­psá­no v ti­tul­ku — te­dy li­dem, kte­ří si ne­vá­ží to­ho, co mají?

Pro­to­že mě ti­to li­dé fakt ne­st­ku­teč­ně štvou, do­kon­ce tak, že se mi z nich troš­ku fakt i ně­kdy chce zvra­cet. Že si li­dé stě­žu­jí ne­u­stá­le, na všech­no a na všech­ny, to je sta­rý zná­mý fakt. Lid­stvo se asi jen tak ne­změ­ní a tak ně­jak mi při­jde, že to k ži­vo­tu pat­ří; tím, že si stě­žu­je­me a že jsme věč­ně s ně­čím ne­spo­ko­je­ni, to nás ja­ko ci­vi­li­za­ci ne­u­stá­le po­sou­vá dá­le. Bez to­ho, aniž bychom mě­li nutká­ní si po­mo­ci od prá­ce, by ne­vznik­ly stro­je, bez to­ho, abychom se chtě­li za­chrá­nit od smr­ti se­žrá­ním lvem, by ne­vznil­ky prv­ní zbra­ně a tak podobně.

Jen­že všech­no má ně­ja­ké své hra­ni­ce. Stě­žo­vat si je nor­mál­ní, to jsme si řek­li, ale stě­žo­vat si na vě­ci, kte­ré stě­žo­vá­ní si mož­ná ani ne­za­slou­ží? Li­dé jsou hlou­pí, zma­ni­pu­lo­va­ní a rych­le jsou schop­ni od­sou­dit ně­co či ně­ko­ho, aniž by mě­li do­sta­tek vstup­ních in­for­ma­cí. Ce­lý člá­nek píšu troš­ku v afek­tu, pro­to­že jsem fakt na­štván[1]troš­ku sluš­nos­ti ne­uško­dí…; vče­ra jsem se do­zvě­děl (resp. dnes rá­no), že mi tra­gic­ky umře­la ka­ma­rád­ka[2]pro zvě­dav­ce viz člá­nek v no­vi­nách , tak se chci ji­né ka­ma­rád­ky ze­ptat na pár in­for­ma­cí a do­zvím se od ní, že ne­dáv­no té­to ka­ma­rád­ce umře­la sest­ra, též mo­je ka­ma­rád­ka. Ja­ko fakt ve­se­lé rá­no dnes.

Nicmé­ně s tím nic ne­u­dě­lám, ať to mů­že být tra­gic­ké se­be­ví­ce, ale co mě ne­sku­teč­ně nas..lo, tak ja­ké ko­men­tá­ře ne­chá­va­jí li­dé u té no­vi­no­vé zprá­vy — však si to pře­čtě­te: Ur­či­tě za to mů­že al­ko­hol, by­la to fet­ka, psa­la SMS, te­le­fo­no­va­la… sa­mé před­sud­ky. Mys­lím si, že kaž­dý o tom NAPROSTÉ HO..O, ni­kdo (krom ní a ři­di­če ná­kla­ďá­ku) u to­ho ne­byl, aby ře­kl, jak to do­o­prav­dy by­lo. Sa­mo­zřej­mě se mů­že uká­zat, že to tak by­lo — nicmé­ně nej­spí­še je na vi­ně to, že pros­tě usnula.

Jsem ne­smír­ně do­žra­nej, jak se li­di cho­va­jí, co jsou schop­ni ří­kat a ješ­tě se u to­ho při­blble tle­mit, ja­ko by to by­la nej­vět­ší pr.el na svě­tě. To­hle je po­pr­vé, co se mi při psa­ní fakt chce do­o­prav­dy zvra­cet, abych tak fakt na­pl­nil ná­zvo­vou pod­sta­tu blo­gu, chce se mi fakt blejt, když vi­dím, ja­kej hye­nis­mus jste schop­ni, vá­žě­ní, vy­mys­let, ja­ký kre­té­ni jste.

A proč se člá­nek jme­nu­je tak, jak se jme­nu­je? Ani ne­vím… Nej­spí­še pro­to, že ta­ko­ví li­dé si ne­vá­ží zdra­ví, ži­vo­ta, to­ho, že ma­jí přá­te­le a že ži­jí v do­ce­la fajn světě.

Po­znám­ky pod ča­rou

Po­znám­ky pod ča­rou
1 troš­ku sluš­nos­ti neuškodí…
2 pro zvě­dav­ce viz člá­nek v no­vi­nách 

Roz­bro­je kvů­li Zemanovi

mlady zeman

Mi­loš Zeman

I člo­věk tr­pí­cí no­vi­no­vou fó­bií si mu­sel všim­nout, že zhru­ba za po­sled­ní tý­den v mé­di­ích, ale i na Fa­ce­boo­ku, mož­ná i v hos­po­dách u pi­va a do­ma u te­le­vi­zí, pro­bí­ha­jí pla­men­né dis­ku­ze na té­ma Ze­man. Ten­to čes­ký pre­zi­dent je prv­ním pří­mo zvo­le­ným pre­zi­den­tem Čes­ké re­pub­li­ky[1]útvar vznik­nuvší roku 1993, ne­ní te­dy vo­len ná­mi zvo­le­ný­mi zá­stup­ci, ale přímo.

Co mě však do­ká­že ne­sku­teč­ně vy­to­čit, když čtu dis­ku­ze, ve kte­rých se ná­zo­ro­vé sku­pi­ny oso­ču­jí po­ma­lu z in­ces­tu jen kvů­li to­mu, že ně­kdo pod­po­ru­je či ne­pod­po­ru­je Ze­ma­na. Proč?

Na pro­blém se dá (jak ji­nak) na­hlí­žet ví­ce­ro způ­so­by; chci zde uvést, proč si mys­lím, že ani je­den z těch­to (asi nej­pro­tě­že­ňo­va­něj­ších) způ­sobů ne­mů­že fun­go­vat osamoceně.

Prv­ní ná­zor ří­ká, že li­dé ma­jí prá­vo udě­lat si stáv­ku, udě­lat si de­mon­stra­ci kvů­li to­mu, aby vy­já­d­ři­li svůj ne­sou­hlas „s ně­čím”, v tom­to pří­pa­dě s pre­zi­den­tem, kte­rý jim ne­ní po chu­ti. Dru­hý ná­zor ří­ká, že jsme si pre­zi­den­ta zvo­li­li, pro­to ho má­me. Ne­mys­lím si ale, že ty­to ná­zo­ry jsou vzá­jem­ně exkluzivní!

To je totiž ce­lý pro­blém. Jed­na sku­pi­na zu­ři­vě brá­ní ná­zor prv­ní, dru­há ten dru­hý a ani jed­na ze sku­pin si ne­u­vě­do­mu­je, že to, co pro­vá­dí, jen od­vá­dí po­hled od mno­hem zá­klad­něj­ší­ho pro­blé­mu: Ja­ký je Mi­loš Ze­man prezident?

Ne­vím, jak bych sta­no­vil kri­té­ria pro „dob­rý” a „špat­ný”, tak jed­no­du­ché to za­se ne­ní. Mi­loš Ze­man je[2]ne­rov­ná se cho­vá se ja­ko… vel­mi in­te­li­gent­ní člo­věk, kte­rý je scho­pen pře­mýš­let „ně­ko­lik ta­hů do­pře­du”, vel­mi po­dob­ně, ja­ko pre­zi­dent před­cho­zí[3]Pro ty, co se pro­bu­di­li z kry­ospán­ku ne­bo čtou ten­to člá­nek za 1000 let v učeb­ni­ci dě­je­pi­su: Vác­lav Klaus 😀 . Po­kud hod­no­tí­me stát­ní­ka (či ně­ja­kou ve­řej­nou po­sta­vu), vět­ši­nou se to­to dě­lá vel­mi špat­ně; pře­ce jen ak­tu­ál­ní emo­ce s na­šim ná­zo­rem hý­bou ví­ce, než to, ja­kým po­li­ti­kem da­ná oso­ba do­o­prav­dy je.

Dnes vi­dí­me, že Mi­loš Ze­man a je­ho „afek­to­va­né cho­vá­ní”[4]Ou­kej, na­zvě­me to klid­ně bu­ran­stvím… ne­sklí­zí zrov­na u po­pu­la­ce ohlas, ale vi­dí­me, co dob­ré­ho tře­ba udě­lal? Zu­by neh­ty brá­ní Čes­kou re­pub­li­ku[5]má si­ce zvlášt­ní me­to­dy, ale brá­ní, pro­sa­dil se o ne­zvý­še­ní DPH na zá­klad­ní vě­ci ja­ko dět­ské plen­ky či ně­ja­ké po­tra­vi­ny, sna­ží se do­kon­ce hrát na ná­rod­nost­ní[6]ni­ko­liv mi­li­tant­ně na­ci­o­na­lis­tic­kou! no­tu, což hod­ně Če­chům vy­ho­vu­je. Má sa­mo­zřej­mě svá dal­ší ne­ga­ti­va, ale — po­prav­dě — za ně­ja­kých 50 let, až se o Ze­ma­no­vi bu­de psát v učeb­nic­cíh, bu­dou tam vě­ci, ja­ko že (mi­mo­cho­dem správ­ně) pře­lo­žil ná­zev pun­ko­vé sku­pi­ny, ne­bo to, ja­kým způ­so­bem se za­sa­dil o čes­ký stát?

Ne­chci, aby to zde vy­pa­da­lo ja­ko ně­ja­ké je­ho ve­le­be­ní; s pre­zi­den­to­vý­mi ná­zo­ry se shod­nu jen v má­lo vě­cech, nicmé­ně jsem scho­pen ho uznat a jsem scho­pen ho to­le­ro­vat na zá­kla­dě svo­bod­né vol­by, kte­rá pro­běh­la a na zá­kla­dě jíž byl prá­vo­plat­ně zvo­len. To­lik k mé­mu ná­zo­ru na dru­hý ná­zor, nicmé­ně to ne­ní celé…

Ne­dáv­no v Pra­ze pro­běh­la ak­ce, na níž byl i pre­zi­dent Ze­man pří­to­men; na ak­ci, kde vět­ši­na li­dí pro­tes­to­va­la pro­ti je­ho man­dá­tu, pro­ti je­ho ná­zo­rům, pro­ti ně­mu. To ce­lé je na­pros­to v po­řád­ku, li­dé ve svo­bod­né spo­leč­nos­ti ma­jí sa­mo­zřej­mě prá­vo tím­to způ­so­bem vy­já­d­řit svůj ne­sou­hlas (či sou­hlas) s ně­kte­rý­mi věc­mi, lid­mi a tak po­dob­ně. Co je však ale na­pros­to ne­o­mlu­vi­tel­né, je há­ze­ní „obec­ných před­mě­tů” na prezidenta.

Proč? Slý­chám růz­né ná­zo­ry na tu­to věc; ať už se jed­ná o sym­bo­li­ku s há­ze­ním zka­že­ných va­jí­ček, či tor­tu­ru a há­ze­ní ka­me­ny, hra­ni­ce me­zi tě­mi­to věc­mi je až dě­si­vě ne­zna­tel­ná. Před­stav­te si tu si­tu­a­ci; in­te­lek­tu­ál, kte­rý chce po­u­ká­zat na sym­bo­li­ku ho­dí zka­že­né va­jíč­ko. Hlupoň, kte­rý vi­dí, že ně­co le­tí, po­pad­ne nej­bliž­ší šu­tr a ho­dí si taky.

Sa­mo­zřej­mě nelze hod­no­tit udá­lost na zá­kla­dě vě­cí, kte­ré se moh­ly stát, ale pou­ze na zá­kla­dě těch, kte­ré se do­o­prav­dy sta­ly. A z to­ho­to hle­dis­ka by­lo vlast­ně vše v po­řád­ku. Osob­ně si však mys­lím, že ce­lé je to hul­vát­ské — ne z po­hle­du to­ho, že si ně­kdo ho­dí vej­cem či raj­če­tem (či čím to po něm ho­di­li, vlast­ně ani ne­vím), ale hlav­ně z hle­dis­ka to­ho, že po­kud chci pro­vá­dět sym­bo­lic­ké kro­ky, mu­sím žít ve spo­elč­nos­ti, kte­rá je sym­bo­lic­ké kro­ky schop­na po­cho­pit. A mu­sím mít dů­vě­ru v lid, že ta­ko­vé kro­ky po­cho­pí. A nejsem si jist, že z po­sled­ních dvou tvr­ze­ní je­di­né pla­tí; v ten mo­ment se ta­ko­vé ak­ce pře­vrh­nou do lyn­ču­jí­cí­ho da­vu (i když vel­mi ne­ex­trém­ně). A lynč, to je vel­mi špat­ná věc, to v de­mor­ka­cii, na­víc v ta­ko­vé, kde je za­ru­če­no prá­vo na ži­vot, ne­má co dělat.

Zá­vě­rem bych te­dy shr­nul jed­no­du­še: Chce­te-li dě­lat lynč oso­by, táh­ně­te ji­nam. Přijď­te na de­mon­stra­ci, klid­ně má­vej­te čer­ve­ný­mi kar­tič­ka­mi, je to va­še prá­vo a já vám ho vzít ne­mo­hu. S pre­zi­den­tem Ze­ma­nem ne­mu­sím sou­hla­sit, nicmé­ně svůj ne­sou­hlas pro­je­vím vol­ba­mi. Ale pro­bůh ne­há­zej­te po ži­vých li­dech před­mě­ty. Za­čne to raj­če­tem, po­kra­ču­je to ka­me­nem a skon­čí to tře­ba no­žem ne­bo pis­to­lí. Pre­zi­den­ta Ze­ma­na mít rá­di ne­mu­sí­te, ale uvě­dom­te si, že va­še mo­rál­ka je „bez­kon­tex­to­vá”; ublí­žit člo­vě­ku, ať už je tím člo­vě­kem kdo­ko­liv, je pros­tě po­řád špatné.

Po­znám­ky pod ča­rou

Po­znám­ky pod ča­rou
1 útvar vznik­nuvší roku 1993
2 ne­rov­ná se cho­vá se jako…
3 Pro ty, co se pro­bu­di­li z kry­ospán­ku ne­bo čtou ten­to člá­nek za 1000 let v učeb­ni­ci dě­je­pi­su: Vác­lav Klaus 😀 
4 Ou­kej, na­zvě­me to klid­ně buranstvím…
5 má si­ce zvlášt­ní me­to­dy, ale brání
6 ni­ko­liv mi­li­tant­ně nacionalistickou!

Li­dé, kte­ří nejsou schop­ni lo­gic­ky uvažovat

Kdo to jsou ti li­dé, kte­ří ne­u­mí uva­žo­vat lo­gic­ky? Mů­že­te si ří­ci, že na tom nic špat­né­ho ne­ní — ně­kdo má rád tu svo­ji bez­peč­nou zó­nu[1]ně­kdo to­mu tref­ně ří­ká uli­tu, ze kte­ré prak­tic­ky ne­vy­str­ku­je růž­ky (ne­bo to, co mu ros­te na hla­vě). Je však ta­ko­vá zó­na do­o­prvdy „bez­peč­ná”? Ne­ní to prá­vě naopak?

Lo­gi­ka je sta­rá ja­ko ci­vi­li­za­ce sa­ma; ne vždy se jí sa­mo­zřej­mě ří­ka­lo lo­gi­ka[2]viz Wi­ki­pe­die [EN], nicmé­ně o vzta­zích pří­čin a ná­sled­ků lid­stvo pře­mýš­lí od ne­pa­mě­ti. Ať už je to o vzta­hu tře­ba bouř­ky, ohně, smr­ti a po­dob­ně. I z těch­to pr­vot­ních pří­čin moh­la vznik­nout různá pří­rod­ní ná­bo­žen­ství (či kul­ty, jak bychom je po­psa­li nej­spí­še dnes) — a to je na­pros­to v po­řád­ku. Pr­vot­ní li­dé po­tře­bo­va­li ně­ja­kou „po­moc”, aby po­cho­pi­li, co se ko­lem nich děje.

Spo­leč­ně s tím, jak se vy­ví­je­la lid­ská spo­leč­nost, se vy­ví­je­la i ná­bo­žen­ství, stá­va­la se slo­ži­těj­ší­mi, mo­rál­ně pro­vá­za­něj­ší­mi s lid­ský­mi zku­še­nost­mi. A sa­mo­zřej­mě tam, kde je ná­bo­žen­ství (ne­bo kult, sek­ta…), tam jsou i ex­tre­mis­té[3]ti jsou tak ně­jak u vše­ho, sa­mo­zřej­mě. Ne­chci, aby to ta­dy vy­pa­da­lo, že si uta­hu­ji z ná­bo­žen­ství — to vů­bec ne, ale mu­sím si „pou­táh­nout” z ně­kte­rých fa­na­ti­ků (či fun­da­men­ta­lis­tů[4]to jsou li­dé, kte­ří si vy­klá­da­jí po­svát­né tex­ty do­slov­ně a be­rou je ja­ko nej­vyš­ší zá­ko­ny ), kte­ří i tak­to na po­čát­ku 21. sto­le­tí ži­jí a pro­du­ku­jí myš­len­ky, kte­ré pak po­sí­la­jí na Fa­ce­book a dal­ší média.

A nejsou to jen ná­bo­žen­ští ex­tré­mis­té, jsou to i ex­tré­mis­té ty­pu kon­spi­rač­ních te­o­re­ti­ků[5]kur­zí­vou pí­ši, pro­to­že to jsou spí­še kon­spi­rač­ní hy­po­te­ti­ci, kdy­by to by­ly te­o­rie, sa­mo­zřej­mě by to pak ne­by­la ani kon­spi­ra­ce. Těch je v na­šich ze­mích obec­ně řá­do­vě ví­ce, než v ji­ných; nej­spí­še za to mů­že vy­so­ká mí­ra ate­is­mu (kul­tur­ně da­ná, ať už vli­vem pr­vo­re­pub­li­ko­vých osví­ce­n­ců tak vli­vem nor­ma­li­zač­ních snah bě­hem dob ne až tak dáv­no mi­nu­lých). Tam, kde „ne­ní Bůh”, tam „jsou po­vě­ry” — li­dé pros­tě po­tře­b­jí du­chov­no, ve své pod­sta­tě je jed­no ja­ké, hlav­ně, aby to je­din­ce naplňovalo.

Co ma­jí však kon­spi­ra­ti­ci a fa­na­ti­ci spo­leč­né­ho, to je na­pros­tá ab­sen­ce lo­gi­ky; re­spek­ti­ve oni se o lo­gi­ku sna­ží, ale na­mís­to to­ho, aby po­u­ži­li „mám pro­blém => lo­gi­ka => můžu mít ale­spoň ně­ja­ké ře­še­ní”, spí­še mi při­jde plat­ný vztah „mám pro­blém => ohnu lo­gi­ku, pro­to­že je nut­no mít ja­ké­ko­liv ře­še­ní => mám 100% ře­še­ní”. Pro­to ex­tré­mis­té — vě­ci dě­la­jí „do extrému”.

A prá­vě ti­to li­dé mě ne­sku­teč­ně, ale ne­sku­teč­ně vy­tá­če­jí. Ať už jsou to tvr­ze­ní ty­pu na svě­tě ne­e­xis­tu­je glo­bál­ní otep­lo­vá­ní, pro­to­že ve měs­tě, kde ži­ji, je zi­ma, tak stav, kdy se např. kre­a­ci­o­nis­té sna­ží o po­u­ži­tí lo­gi­ky, pří­pad­ně pí­ší „ja­ko­že­vě­dec­kým” způ­so­bem (tzn. po­u­ží­va­jí od­ka­zy na li­te­ra­tu­ru, dě­la­jí po­ku­sy atp.), jen­že tře­ba u oněch od­ka­zů si vzá­jem­ně od­ka­zu­jí své po­ma­te­né ča­so­pi­sy, u po­ku­sů ne­ní vů­bec jas­né, jak fun­gu­jí (te­dy ne­spl­ňu­jí zá­klad­ní kri­té­ria vě­dec­ké­ho ex­pe­ri­men­tu) a dal­ší hlouposti. Pro­blém je v tom, že slab­ší my­sl snad­no pod­leh­ne zdá­ní, že se jed­ná o smys­lu­pl­ný text — pře­ce jen jsou tam od­ka­zy na li­te­ra­tu­ru, je tam ex­pe­ri­ment, mu­sí to být pak pravda.

Ta­ko­ví li­dé jsou schop­ni ří­ci, že evo­lu­ce je jen te­o­rie na­pří­klad. Tvr­ze­ní o 5 slo­vech a dvě­ma z to­ho při­tom ne­ro­zu­mí. Dost dob­ré skóre 🙂

Jen­že po­lož­me si otáz­ku: Má ce­nu se s ta­ko­vý­mi lid­mi vů­bec přít? Ne­mys­lím je vů­bec ne­ře­šit, ale jít s ni­mi pří­mo do kon­flik­tu? Např. Bill Nye čas­to ve­řej­ně po­řá­dá růz­né před­náš­ky, kam si zve po­ma­ten­ce ja­kým je tře­ba Ken Ham a sna­ží se ve­řej­nos­ti uká­zat, že on (te­dy Bill Nye) je ten, co má prav­du. Má to však smy­sl? Ve­řej­ně tak tře­ba po­ma­ten­ci do­sta­nou kre­dit. Do­sta­nou pří­le­ži­tost mlu­vit ve­řej­ně — ať už v mé­di­ích či podobně.

Sa­mo­ze­řjmě po­kud při­jmu za fakt, že ži­je­me ve svo­bod­né spo­leč­nos­ti (ale­spoň tro­chu), tak ja­ká­ko­liv for­ma me­di­ál­ní cen­zu­ry je ohav­ná. Jen­že jak na to, te­dy? Co s ta­ko­vý­mi lid­mi dě­lat? Jak se jim postavit?

Po­znám­ky pod ča­rou

Po­znám­ky pod ča­rou
1 ně­kdo to­mu tref­ně ří­ká ulitu
2 viz Wi­ki­pe­die [EN]
3 ti jsou tak ně­jak u vše­ho, samozřejmě
4 to jsou li­dé, kte­ří si vy­klá­da­jí po­svát­né tex­ty do­slov­ně a be­rou je ja­ko nej­vyš­ší zákony
5 kur­zí­vou pí­ši, pro­to­že to jsou spí­še kon­spi­rač­ní hy­po­te­ti­ci, kdy­by to by­ly te­o­rie, sa­mo­zřej­mě by to pak ne­by­la ani konspirace

Když li­dé ří­ka­jí, že Bill Ga­tes vy­dě­lá­vá 1 mi­li­on do­la­rů den­ně, aniž by co­ko­liv dělal.

Bill-Gates-Microsoft-62Ne­vý­slov­ně mě vy­tá­čí li­dé, kte­ří jsou schop­ni tvr­dit, že mi­li­o­ná­ři jsou hajzlo­vé, pro­to­že ne­dě­la­jí nic a ma­jí vše co chtě­jí. Ten­to po­hled je na­víc už od­ma­lič­ka v dě­tech za­ko­ván z čes­kých i ne­čes­kých po­há­dek, kdy bez vý­jim­ky ti, co jsou bo­ha­tí, jsou pros­tě špat­ní a prin­cez­nu do­sta­ne ten, kdo má prd a čas­to je tře­ba ješ­tě lí­ný ne­bo ně­jak potrhlý.

Sa­mo­zřej­mě bych mohl psát, že exis­tu­jí mi­li­o­ná­ři, kte­ří svůj ma­je­tek ma­jí dě­dic­tvím[1]mo­hou snad za to? či ně­ja­kou ne­ka­los­tí, nicmé­ně vě­řím, že ten­to blog je na­psán pro in­te­li­gent­ní li­di a ta­ko­vé po­znám­ky s oči­vid­ným kon­sta­to­vá­ním si mo­hu odpustit.

Bill Ga­tes totiž — ať je ja­ký­ko­liv — mů­že nic ne­dě­lat a při­tom vy­dě­lá­vat, pro­to­že když byl mla­dý, ris­ko­val vše — prak­tic­ky svůj ži­vot, ka­ri­é­ru a co­ko­liv do myš­len­ky, kte­rá by­la zpr­vu do­kon­ce zavrhovaná.

Tak­že teď mů­že se­dět do­ma a ne­dě­lat nic, ale ne­ní to tak, že ni­kdy nic ne­dě­lal, jen to, co udě­lal, udě­lal dob­ře a teď už nic dě­lat ne­mu­sí. To­hle asi vět­ši­na li­dí ne­chá­pe; pe­ní­ze pros­tě dě­la­jí pe­ní­ze. Po­kud jich má­te hro­ma­du, in­ves­tu­je­te a když ne­in­ves­tu­je­te do špat­ných vě­cí[2]což chce umět, má­te vlast­ně vy­hrá­no. Pa­siv­ní pří­jem je do­ma a mů­že­te ne­dě­lat nic, přes­ně tak, jak tvrdíte.

Ale chá­pu, že jed­no­duš­ší je ří­ci, že ne­dě­la­jí nic a v hos­po­dě se po­plá­cá­vat po zá­dech, jak jste jim to na­tře­li. Trubci.

Po­znám­ky pod ča­rou

Po­znám­ky pod ča­rou
1 mo­hou snad za to?
2 což chce umět

Li­dé se cho­va­jí ja­ko tyrani

K na­psá­ní to­ho­to pří­spěv­ku mě mo­ti­vo­va­la jed­na dis­ku­ze na Fa­ce­boo­ku, kde pro­ti so­bě dští sí­ru za­stán­ci dvou růz­ných ná­zo­rů. Ve struč­nos­ti — Wedos ser­ve­ry jsou pod vel­mi sil­ným, DDoS úto­kem[1]To je útok, bě­hem ně­hož se útoč­ní­ci sna­ží zne­mož­nit po­u­ži­tí ta­ko­vý ser­ve­rů tím, že na ně dá­va­jí hroz­ně moc po­ža­dav­ků, ser­ve­ry se pře­tí­ží a re­gu­jí buď po­ma­lu či do­kon­ce vů­bec. Prv­ní „D” u ná­zvu ješ­tě ří­ká, že se jed­ná o dis­tri­bu­o­va­ný útok, te­dy že ne­při­chá­zí z jed­no­ho zdro­je, ale je ve­den pa­ra­lel­ně na ví­ce fron­tách., což se pros­tě stá­vá (prav­da, v po­sled­ní do­bě čas­to…) — nicmé­ně na­pros­to mě do­žra­la re­ak­ce ně­kte­rých lidí!

Con­ti­nue rea­ding

Po­znám­ky pod ča­rou

Po­znám­ky pod ča­rou
1 To je útok, bě­hem ně­hož se útoč­ní­ci sna­ží zne­mož­nit po­u­ži­tí ta­ko­vý ser­ve­rů tím, že na ně dá­va­jí hroz­ně moc po­ža­dav­ků, ser­ve­ry se pře­tí­ží a re­gu­jí buď po­ma­lu či do­kon­ce vů­bec. Prv­ní „D” u ná­zvu ješ­tě ří­ká, že se jed­ná o dis­tri­bu­o­va­ný útok, te­dy že ne­při­chá­zí z jed­no­ho zdro­je, ale je ve­den pa­ra­lel­ně na ví­ce frontách.