Li­di, kte­ří si ne­vá­ží to­ho, co ma­jí

Do­po­ru­ču­ji vám pro­vést in­spek­ci zbra­ně tím­to způ­so­bem, ale­spoň zby­de ví­ce sluš­ných li­dí

Dneš­ní člá­nek jsem vlast­ně ani ne­chtěl psát, ani jsem ne­tu­šil, že ho bu­du psát. Ale pak se člo­věk bě­hem ně­ko­li­ka ho­din do­zví dvě „bom­by” a pros­tě mu­sí to na­psat. Proč se chci však vě­no­vat to­mu, co je na­psá­no v ti­tul­ku — te­dy li­dem, kte­ří si ne­vá­ží to­ho, co ma­jí?

Pro­to­že mě ti­to li­dé fakt ne­st­ku­teč­ně štvou, do­kon­ce tak, že se mi z nich troš­ku fakt i ně­kdy chce zvra­cet. Že si li­dé stě­žu­jí ne­u­stá­le, na všech­no a na všech­ny, to je sta­rý zná­mý fakt. Lid­stvo se asi jen tak ne­změ­ní a tak ně­jak mi při­jde, že to k ži­vo­tu pat­ří; tím, že si stě­žu­je­me a že jsme věč­ně s ně­čím ne­spo­ko­je­ni, to nás ja­ko ci­vi­li­za­ci ne­u­stá­le po­sou­vá dá­le. Bez to­ho, aniž bychom mě­li nutká­ní si po­mo­ci od prá­ce, by ne­vznik­ly stro­je, bez to­ho, abychom se chtě­li za­chrá­nit od smr­ti se­žrá­ním lvem, by ne­vznil­ky prv­ní zbra­ně a tak po­dob­ně.

Jen­že všech­no má ně­ja­ké své hra­ni­ce. Stě­žo­vat si je nor­mál­ní, to jsme si řek­li, ale stě­žo­vat si na vě­ci, kte­ré stě­žo­vá­ní si mož­ná ani ne­za­slou­ží? Li­dé jsou hlou­pí, zma­ni­pu­lo­va­ní a rych­le jsou schop­ni od­sou­dit ně­co či ně­ko­ho, aniž by mě­li do­sta­tek vstup­ních in­for­ma­cí. Ce­lý člá­nek píšu troš­ku v afek­tu, pro­to­že jsem fakt naštván[1]trošku sluš­nos­ti ne­uško­dí…; vče­ra jsem se do­zvě­děl (resp. dnes rá­no), že mi tra­gic­ky umře­la kamarádka[2]pro zvě­dav­ce viz člá­nek v no­vi­nách , tak se chci ji­né ka­ma­rád­ky ze­ptat na pár in­for­ma­cí a do­zvím se od ní, že ne­dáv­no té­to ka­ma­rád­ce umře­la sest­ra, též mo­je ka­ma­rád­ka. Ja­ko fakt ve­se­lé rá­no dnes.

Nicmé­ně s tím nic ne­u­dě­lám, ať to mů­že být tra­gic­ké se­be­ví­ce, ale co mě ne­sku­teč­ně nas..lo, tak ja­ké ko­men­tá­ře ne­chá­va­jí li­dé u té no­vi­no­vé zprá­vy — však si to pře­čtě­te: Ur­či­tě za to mů­že al­ko­hol, by­la to fet­ka, psa­la SMS, te­le­fo­no­va­la… sa­mé před­sud­ky. Mys­lím si, že kaž­dý o tom NAPROSTÉ HO..O, ni­kdo (krom ní a ři­di­če ná­kla­ďá­ku) u to­ho ne­byl, aby ře­kl, jak to do­o­prav­dy by­lo. Sa­mo­zřej­mě se mů­že uká­zat, že to tak by­lo — nicmé­ně nej­spí­še je na vi­ně to, že pros­tě usnu­la.

Jsem ne­smír­ně do­žra­nej, jak se li­di cho­va­jí, co jsou schop­ni ří­kat a ješ­tě se u to­ho při­blble tle­mit, ja­ko by to by­la nej­vět­ší pr.el na svě­tě. To­hle je po­pr­vé, co se mi při psa­ní fakt chce do­o­prav­dy zvra­cet, abych tak fakt na­pl­nil ná­zvo­vou pod­sta­tu blo­gu, chce se mi fakt blejt, když vi­dím, ja­kej hye­nis­mus jste schop­ni, vá­žě­ní, vy­mys­let, ja­ký kre­té­ni jste.

A proč se člá­nek jme­nu­je tak, jak se jme­nu­je? Ani ne­vím… Nej­spí­še pro­to, že ta­ko­ví li­dé si ne­vá­ží zdra­ví, ži­vo­ta, to­ho, že ma­jí přá­te­le a že ži­jí v do­ce­la fajn svě­tě.

Poznámky pod čarou   [ + ]

1. trošku sluš­nos­ti ne­uško­dí…
2. pro zvě­dav­ce viz člá­nek v no­vi­nách 

Roz­bro­je kvů­li Ze­ma­no­vi

mlady zeman

Mi­loš Ze­man

I člo­věk tr­pí­cí no­vi­no­vou fó­bií si mu­sel všim­nout, že zhru­ba za po­sled­ní tý­den v mé­di­ích, ale i na Fa­ce­boo­ku, mož­ná i v hos­po­dách u pi­va a do­ma u te­le­vi­zí, pro­bí­ha­jí pla­men­né dis­ku­ze na té­ma Ze­man. Ten­to čes­ký pre­zi­dent je prv­ním pří­mo zvo­le­ným pre­zi­den­tem Čes­ké republiky[1]útvar vznik­nuvší roku 1993, ne­ní te­dy vo­len ná­mi zvo­le­ný­mi zá­stup­ci, ale pří­mo.

Co mě však do­ká­že ne­sku­teč­ně vy­to­čit, když čtu dis­ku­ze, ve kte­rých se ná­zo­ro­vé sku­pi­ny oso­ču­jí po­ma­lu z in­ces­tu jen kvů­li to­mu, že ně­kdo pod­po­ru­je či ne­pod­po­ru­je Ze­ma­na. Proč?

Na pro­blém se dá (jak ji­nak) na­hlí­žet ví­ce­ro způ­so­by; chci zde uvést, proč si mys­lím, že ani je­den z těch­to (asi nej­pro­tě­že­ňo­va­něj­ších) způ­sobů ne­mů­že fun­go­vat osa­mo­ce­ně.

Prv­ní ná­zor ří­ká, že li­dé ma­jí prá­vo udě­lat si stáv­ku, udě­lat si de­mon­stra­ci kvů­li to­mu, aby vy­já­d­ři­li svůj ne­sou­hlas „s ně­čím”, v tom­to pří­pa­dě s pre­zi­den­tem, kte­rý jim ne­ní po chu­ti. Dru­hý ná­zor ří­ká, že jsme si pre­zi­den­ta zvo­li­li, pro­to ho má­me. Ne­mys­lím si ale, že ty­to ná­zo­ry jsou vzá­jem­ně ex­klu­ziv­ní!

To je totiž ce­lý pro­blém. Jed­na sku­pi­na zu­ři­vě brá­ní ná­zor prv­ní, dru­há ten dru­hý a ani jed­na ze sku­pin si ne­u­vě­do­mu­je, že to, co pro­vá­dí, jen od­vá­dí po­hled od mno­hem zá­klad­něj­ší­ho pro­blé­mu: Ja­ký je Mi­loš Ze­man pre­zi­dent?

Ne­vím, jak bych sta­no­vil kri­té­ria pro „dob­rý” a „špat­ný”, tak jed­no­du­ché to za­se ne­ní. Mi­loš Ze­man je[2]nerovná se cho­vá se ja­ko… vel­mi in­te­li­gent­ní člo­věk, kte­rý je scho­pen pře­mýš­let „ně­ko­lik ta­hů do­pře­du”, vel­mi po­dob­ně, ja­ko pre­zi­dent předchozí[3]Pro ty, co se pro­bu­di­li z kry­ospán­ku ne­bo čtou ten­to člá­nek za 1000 let v učeb­ni­ci dě­je­pi­su: Vác­lav Klaus 😀 . Po­kud hod­no­tí­me stát­ní­ka (či ně­ja­kou ve­řej­nou po­sta­vu), vět­ši­nou se to­to dě­lá vel­mi špat­ně; pře­ce jen ak­tu­ál­ní emo­ce s na­šim ná­zo­rem hý­bou ví­ce, než to, ja­kým po­li­ti­kem da­ná oso­ba do­o­prav­dy je.

Dnes vi­dí­me, že Mi­loš Ze­man a je­ho „afek­to­va­né chování”[4]Oukej, na­zvě­me to klid­ně bu­ran­stvím… ne­sklí­zí zrov­na u po­pu­la­ce ohlas, ale vi­dí­me, co dob­ré­ho tře­ba udě­lal? Zu­by neh­ty brá­ní Čes­kou republiku[5]má si­ce zvlášt­ní me­to­dy, ale brá­ní, pro­sa­dil se o ne­zvý­še­ní DPH na zá­klad­ní vě­ci ja­ko dět­ské plen­ky či ně­ja­ké po­tra­vi­ny, sna­ží se do­kon­ce hrát na národnostní[6]nikoliv mi­li­tant­ně na­ci­o­na­lis­tic­kou! no­tu, což hod­ně Če­chům vy­ho­vu­je. Má sa­mo­zřej­mě svá dal­ší ne­ga­ti­va, ale — po­prav­dě — za ně­ja­kých 50 let, až se o Ze­ma­no­vi bu­de psát v učeb­nic­cíh, bu­dou tam vě­ci, ja­ko že (mi­mo­cho­dem správ­ně) pře­lo­žil ná­zev pun­ko­vé sku­pi­ny, ne­bo to, ja­kým způ­so­bem se za­sa­dil o čes­ký stát?

Ne­chci, aby to zde vy­pa­da­lo ja­ko ně­ja­ké je­ho ve­le­be­ní; s pre­zi­den­to­vý­mi ná­zo­ry se shod­nu jen v má­lo vě­cech, nicmé­ně jsem scho­pen ho uznat a jsem scho­pen ho to­le­ro­vat na zá­kla­dě svo­bod­né vol­by, kte­rá pro­běh­la a na zá­kla­dě jíž byl prá­vo­plat­ně zvo­len. To­lik k mé­mu ná­zo­ru na dru­hý ná­zor, nicmé­ně to ne­ní ce­lé…

Ne­dáv­no v Pra­ze pro­běh­la ak­ce, na níž byl i pre­zi­dent Ze­man pří­to­men; na ak­ci, kde vět­ši­na li­dí pro­tes­to­va­la pro­ti je­ho man­dá­tu, pro­ti je­ho ná­zo­rům, pro­ti ně­mu. To ce­lé je na­pros­to v po­řád­ku, li­dé ve svo­bod­né spo­leč­nos­ti ma­jí sa­mo­zřej­mě prá­vo tím­to způ­so­bem vy­já­d­řit svůj ne­sou­hlas (či sou­hlas) s ně­kte­rý­mi věc­mi, lid­mi a tak po­dob­ně. Co je však ale na­pros­to ne­o­mlu­vi­tel­né, je há­ze­ní „obec­ných před­mě­tů” na pre­zi­den­ta.

Proč? Slý­chám růz­né ná­zo­ry na tu­to věc; ať už se jed­ná o sym­bo­li­ku s há­ze­ním zka­že­ných va­jí­ček, či tor­tu­ru a há­ze­ní ka­me­ny, hra­ni­ce me­zi tě­mi­to věc­mi je až dě­si­vě ne­zna­tel­ná. Před­stav­te si tu si­tu­a­ci; in­te­lek­tu­ál, kte­rý chce po­u­ká­zat na sym­bo­li­ku ho­dí zka­že­né va­jíč­ko. Hlupoň, kte­rý vi­dí, že ně­co le­tí, po­pad­ne nej­bliž­ší šu­tr a ho­dí si ta­ky.

Sa­mo­zřej­mě nelze hod­no­tit udá­lost na zá­kla­dě vě­cí, kte­ré se moh­ly stát, ale pou­ze na zá­kla­dě těch, kte­ré se do­o­prav­dy sta­ly. A z to­ho­to hle­dis­ka by­lo vlast­ně vše v po­řád­ku. Osob­ně si však mys­lím, že ce­lé je to hul­vát­ské — ne z po­hle­du to­ho, že si ně­kdo ho­dí vej­cem či raj­če­tem (či čím to po něm ho­di­li, vlast­ně ani ne­vím), ale hlav­ně z hle­dis­ka to­ho, že po­kud chci pro­vá­dět sym­bo­lic­ké kro­ky, mu­sím žít ve spo­elč­nos­ti, kte­rá je sym­bo­lic­ké kro­ky schop­na po­cho­pit. A mu­sím mít dů­vě­ru v lid, že ta­ko­vé kro­ky po­cho­pí. A nejsem si jist, že z po­sled­ních dvou tvr­ze­ní je­di­né pla­tí; v ten mo­ment se ta­ko­vé ak­ce pře­vrh­nou do lyn­ču­jí­cí­ho da­vu (i když vel­mi ne­ex­trém­ně). A lynč, to je vel­mi špat­ná věc, to v de­mor­ka­cii, na­víc v ta­ko­vé, kde je za­ru­če­no prá­vo na ži­vot, ne­má co dě­lat.

Zá­vě­rem bych te­dy shr­nul jed­no­du­še: Chce­te-li dě­lat lynč oso­by, táh­ně­te ji­nam. Přijď­te na de­mon­stra­ci, klid­ně má­vej­te čer­ve­ný­mi kar­tič­ka­mi, je to va­še prá­vo a já vám ho vzít ne­mo­hu. S pre­zi­den­tem Ze­ma­nem ne­mu­sím sou­hla­sit, nicmé­ně svůj ne­sou­hlas pro­je­vím vol­ba­mi. Ale pro­bůh ne­há­zej­te po ži­vých li­dech před­mě­ty. Za­čne to raj­če­tem, po­kra­ču­je to ka­me­nem a skon­čí to tře­ba no­žem ne­bo pis­to­lí. Pre­zi­den­ta Ze­ma­na mít rá­di ne­mu­sí­te, ale uvě­dom­te si, že va­še mo­rál­ka je „bez­kon­tex­to­vá”; ublí­žit člo­vě­ku, ať už je tím člo­vě­kem kdo­ko­liv, je pros­tě po­řád špat­né.

Poznámky pod čarou   [ + ]

1. útvar vznik­nuvší roku 1993
2. nerovná se cho­vá se ja­ko…
3. Pro ty, co se pro­bu­di­li z kry­ospán­ku ne­bo čtou ten­to člá­nek za 1000 let v učeb­ni­ci dě­je­pi­su: Vác­lav Klaus 😀
4. Oukej, na­zvě­me to klid­ně bu­ran­stvím…
5. má si­ce zvlášt­ní me­to­dy, ale brá­ní
6. nikoliv mi­li­tant­ně na­ci­o­na­lis­tic­kou!

Li­dé, kte­ří nejsou schop­ni lo­gic­ky uva­žo­vat

Kdo to jsou ti li­dé, kte­ří ne­u­mí uva­žo­vat lo­gic­ky? Mů­že­te si ří­ci, že na tom nic špat­né­ho ne­ní — ně­kdo má rád tu svo­ji bez­peč­nou zónu[1]někdo to­mu tref­ně ří­ká uli­tu, ze kte­ré prak­tic­ky ne­vy­str­ku­je růž­ky (ne­bo to, co mu ros­te na hla­vě). Je však ta­ko­vá zó­na do­o­prvdy „bez­peč­ná”? Ne­ní to prá­vě na­o­pak?

Lo­gi­ka je sta­rá ja­ko ci­vi­li­za­ce sa­ma; ne vždy se jí sa­mo­zřej­mě ří­ka­lo logika[2]viz Wi­ki­pe­die [EN], nicmé­ně o vzta­zích pří­čin a ná­sled­ků lid­stvo pře­mýš­lí od ne­pa­mě­ti. Ať už je to o vzta­hu tře­ba bouř­ky, ohně, smr­ti a po­dob­ně. I z těch­to pr­vot­ních pří­čin moh­la vznik­nout různá pří­rod­ní ná­bo­žen­ství (či kul­ty, jak bychom je po­psa­li nej­spí­še dnes) — a to je na­pros­to v po­řád­ku. Pr­vot­ní li­dé po­tře­bo­va­li ně­ja­kou „po­moc”, aby po­cho­pi­li, co se ko­lem nich dě­je.

Spo­leč­ně s tím, jak se vy­ví­je­la lid­ská spo­leč­nost, se vy­ví­je­la i ná­bo­žen­ství, stá­va­la se slo­ži­těj­ší­mi, mo­rál­ně pro­vá­za­něj­ší­mi s lid­ský­mi zku­še­nost­mi. A sa­mo­zřej­mě tam, kde je ná­bo­žen­ství (ne­bo kult, sek­ta…), tam jsou i extremisté[3]ti jsou tak ně­jak u vše­ho, sa­mo­zřej­mě. Ne­chci, aby to ta­dy vy­pa­da­lo, že si uta­hu­ji z ná­bo­žen­ství — to vů­bec ne, ale mu­sím si „pou­táh­nout” z ně­kte­rých fa­na­ti­ků (či fundamentalistů[4]to jsou li­dé, kte­ří si vy­klá­da­jí po­svát­né tex­ty do­slov­ně a be­rou je ja­ko nej­vyš­ší zá­ko­ny ), kte­ří i tak­to na po­čát­ku 21. sto­le­tí ži­jí a pro­du­ku­jí myš­len­ky, kte­ré pak po­sí­la­jí na Fa­ce­book a dal­ší mé­dia.

A nejsou to jen ná­bo­žen­ští ex­tré­mis­té, jsou to i ex­tré­mis­té ty­pu kon­spi­rač­ních teoretiků[5]kurzívou pí­ši, pro­to­že to jsou spí­še kon­spi­rač­ní hy­po­te­ti­ci, kdy­by to by­ly te­o­rie, sa­mo­zřej­mě by to pak ne­by­la ani kon­spi­ra­ce. Těch je v na­šich ze­mích obec­ně řá­do­vě ví­ce, než v ji­ných; nej­spí­še za to mů­že vy­so­ká mí­ra ate­is­mu (kul­tur­ně da­ná, ať už vli­vem pr­vo­re­pub­li­ko­vých osví­ce­n­ců tak vli­vem nor­ma­li­zač­ních snah bě­hem dob ne až tak dáv­no mi­nu­lých). Tam, kde „ne­ní Bůh”, tam „jsou po­vě­ry” — li­dé pros­tě po­tře­b­jí du­chov­no, ve své pod­sta­tě je jed­no ja­ké, hlav­ně, aby to je­din­ce na­pl­ňo­va­lo.

Co ma­jí však kon­spi­ra­ti­ci a fa­na­ti­ci spo­leč­né­ho, to je na­pros­tá ab­sen­ce lo­gi­ky; re­spek­ti­ve oni se o lo­gi­ku sna­ží, ale na­mís­to to­ho, aby po­u­ži­li „mám pro­blém => lo­gi­ka => můžu mít ale­spoň ně­ja­ké ře­še­ní”, spí­še mi při­jde plat­ný vztah „mám pro­blém => ohnu lo­gi­ku, pro­to­že je nut­no mít ja­ké­ko­liv ře­še­ní => mám 100% ře­še­ní”. Pro­to ex­tré­mis­té — vě­ci dě­la­jí „do ex­tré­mu”.

A prá­vě ti­to li­dé mě ne­sku­teč­ně, ale ne­sku­teč­ně vy­tá­če­jí. Ať už jsou to tvr­ze­ní ty­pu na svě­tě ne­e­xis­tu­je glo­bál­ní otep­lo­vá­ní, pro­to­že ve měs­tě, kde ži­ji, je zi­ma, tak stav, kdy se např. kre­a­ci­o­nis­té sna­ží o po­u­ži­tí lo­gi­ky, pří­pad­ně pí­ší „ja­ko­že­vě­dec­kým” způ­so­bem (tzn. po­u­ží­va­jí od­ka­zy na li­te­ra­tu­ru, dě­la­jí po­ku­sy atp.), jen­že tře­ba u oněch od­ka­zů si vzá­jem­ně od­ka­zu­jí své po­ma­te­né ča­so­pi­sy, u po­ku­sů ne­ní vů­bec jas­né, jak fun­gu­jí (te­dy ne­spl­ňu­jí zá­klad­ní kri­té­ria vě­dec­ké­ho ex­pe­ri­men­tu) a dal­ší hlouposti. Pro­blém je v tom, že slab­ší my­sl snad­no pod­leh­ne zdá­ní, že se jed­ná o smys­lu­pl­ný text — pře­ce jen jsou tam od­ka­zy na li­te­ra­tu­ru, je tam ex­pe­ri­ment, mu­sí to být pak prav­da.

Ta­ko­ví li­dé jsou schop­ni ří­ci, že evo­lu­ce je jen te­o­rie na­pří­klad. Tvr­ze­ní o 5 slo­vech a dvě­ma z to­ho při­tom ne­ro­zu­mí. Dost dob­ré skó­re 🙂

Jen­že po­lož­me si otáz­ku: Má ce­nu se s ta­ko­vý­mi lid­mi vů­bec přít? Ne­mys­lím je vů­bec ne­ře­šit, ale jít s ni­mi pří­mo do kon­flik­tu? Např. Bill Nye čas­to ve­řej­ně po­řá­dá růz­né před­náš­ky, kam si zve po­ma­ten­ce ja­kým je tře­ba Ken Ham a sna­ží se ve­řej­nos­ti uká­zat, že on (te­dy Bill Nye) je ten, co má prav­du. Má to však smy­sl? Ve­řej­ně tak tře­ba po­ma­ten­ci do­sta­nou kre­dit. Do­sta­nou pří­le­ži­tost mlu­vit ve­řej­ně — ať už v mé­di­ích či po­dob­ně.

Sa­mo­ze­řjmě po­kud při­jmu za fakt, že ži­je­me ve svo­bod­né spo­leč­nos­ti (ale­spoň tro­chu), tak ja­ká­ko­liv for­ma me­di­ál­ní cen­zu­ry je ohav­ná. Jen­že jak na to, te­dy? Co s ta­ko­vý­mi lid­mi dě­lat? Jak se jim po­sta­vit?

Poznámky pod čarou   [ + ]

1. někdo to­mu tref­ně ří­ká uli­tu
2. viz Wi­ki­pe­die [EN]
3. ti jsou tak ně­jak u vše­ho, sa­mo­zřej­mě
4. to jsou li­dé, kte­ří si vy­klá­da­jí po­svát­né tex­ty do­slov­ně a be­rou je ja­ko nej­vyš­ší zá­ko­ny
5. kurzívou pí­ši, pro­to­že to jsou spí­še kon­spi­rač­ní hy­po­te­ti­ci, kdy­by to by­ly te­o­rie, sa­mo­zřej­mě by to pak ne­by­la ani kon­spi­ra­ce